Believe (37)

Zase se moc omlouvám. Chtěla jsem tuhle kapitolu přidat už včera, ale zase nám nešel internet, takže to přidávám bohužel později. Vím, že Believe bylo i posledně, ale nějak jsem neměla myšlenky na to, abych psala nějakou kapitolu ke zbývajícím dvěma povídkám, protože jelikož jsou v začátcích, tak se snažím si děj ještě pořádně promyslet, abych to náhodou nějak nepokazila.
Tak si to užijte.
Další povídka bude v sobotu. Buď Lodní deník nebo Blind. Uvidím, co se mi podaří napsat.

Frux.. :)





PAULIE

Kráčíme s Jakem ruku v ruce po písčité pláži. Těšil bych se z každého momentu s ním, kdybych nevěděl, že Niall je v hotelu a má posttraumatický stres. Už jsem takové případy potkal a nešlo o nic příjemného. Sám mu trochu rozumím po tom, co se stalo s doktorem Rodriguezem, ale mám Jakea a ten mě z toho dokázal vytáhnout.
„Copak zlato?“ Stiskne mi ruku.
„Nic, miláčku.“ Usměji se, jenomže stejně dumám nad tím, co asi Niall dělá. Pláče ještě nebo už se utišil?  Mám o něho starost. Je to Jakeova rodina a nejspíš budoucí přítel mého nejlepšího kamaráda, takže se musím starat. Je to moje povinnost a taky si to ten kluk nezaslouží.
„Lžeš.“ Zastaví se. Uchopí mne za ramena a čeká, co povím.
„Jenom Niall. Bojím se o něj.“ Přiznám. Nemám důvod před ním nic skrývat, jenom nechci, aby si myslel, že kazím dovolenou.
„Já taky, ale teď se o něj postará Mike, tak si na chviličku nedělej starosti. Máme líbánky, lásko.“ Dá mi pusu na tvář.
„Já vím.“ Přitakám.
„A teď se vysvleč. Jdeme do vody!“
„Cože?!“ Vykulím oči.
„Do vody. Zaplavat si.“ Zazubí se.
„Ale vždyť s sebou nemáme ani žádné ručníky. Ani plavky.“ Protestuji.
„Tak se budeš muset koupat nahý.“ řekne Jake jako by to bylo úplně normální.
„Zbláznil jsi se?! Ještě nás někdo uvidí.“
„Bude to sranda. Tak šup, hni sebou.“
„Né.“ Zavrtím hlavou, jenomže Jake se nedá. Uchopí spodek mého trička a přetáhne mi ho přes hlavu. Neobtěžuje se s jeho skládáním a odhodí ho na písek.
„Teď kalhoty. Nebo ti mám taky pomoct?“
S pozvednutým obočím se na něj podívám a pak se začnu smát.
„Zvládnu to sám.“ Vypláznu na něj jazyk.
„Hodláš provokovat lásko?“
„To víš, že jo.“ Vypláznu ho znovu. Shodím ze sebe kalhoty. „Nebudu se ale vysvlékat úplně.“
„Fajn.“ Jake můj názor ale nesdílí a nahý se rozběhne po pláži do vody. Nezbývá mi nic jiného, než skočit za ním.
Voda je asi metr nebo dva mělčina, ale potom je to jako obrovský skok a dál se rozprostírá už jenom širé moře.
Doplavu až k němu a obmotám mu ruce kolem krku. Jake mě stejně nenechá, abych zůstal oblečený a pod vodou mi vysvleče i trenky.
„Hej!“ Zasměji se. Ještě že nás nikdo nevidí. Kdo ví, co by si lidi o nás dvou bláznech pomysleli.
„Polib mě.“ Zaprosí Jake.
„Za to jaký jsi zlý kluk?“
„Nejsem zlý.“
„Dobře na mě ne. To nedokážeš.“ Políbím toho mého cvoka.

MIKE

Přesunu se na podlahu a sednu si do tureckého sedu naproti Niallovi. Hrozně bych chtěl aby nevypadal tak příšerně smutně, vystrašeně, bezmocně…
„Dobře, tak.. Nevím, co bych ti mohl vykládat, protože se moc neznáme a já netuším, co by tě zajímalo, ale asi bych měl něco o sobě.“ Odkašlu si. Přemýšlím zda zvolit nějaké vážné téma nebo veselou historku.
„Řeknu ti, jaká byla moje první skoro-pusa.“ Tím bych mohl začít. Něco vážného, ale zároveň veselého. Nebo to není vážné?
„Považuji to za zajímavou část mého mládí, kdy jsem se sebeobjevoval. V té době jsem neznal ještě Jake ani Paulie, protože ty jsem poznal až o pár let později.“ Seznámím ho s úplným začátkem.
„Stalo se to jedno úterý odpoledne, kdy jsem šel s mým spolužákem do parku nedaleko naší školy. Oběma nám bylo čtrnáct. Cítil jsem, že mě k němu něco táhne a už delší čas jsem ho měl radši, než jako obyčejného kamaráda nebo spolužáka. Nic jsem mu samozřejmě neřekl, protože by se semnou jistě ihned přestal bavit. Sedli jsme si na lavičku vedle sebe, ale připadal mi velice vzdálený, tak jsem se přisunul blíž. Nepovažoval to za nic neobvyklého, ale mně začalo bušit srdce tak silně a rychle, že jsem myslel, že mi snad vyskočí z hrudi. Olízl jsem si rty, chytil ho za tvář, zavřel oči, naklonil se k němu s tím, že přitisknu svoje rty k těm jeho, ale on se začal hlasitě smát. Prudce jsem otevřel oči a zrudnul jak rajče. Raději jsem si vzal bágl a utekl z parku pryč.“
Zvednu pohled od podlahy a zadívám se na Nialla, abych zjistil zda mě vůbec vnímá.
Kouká na mě upřeným pohledem. Poslouchá, co mu vyprávím. Rozhodnu se dál nemlčet, abych náhodou neztratil jeho pozornost.
„Další den jsem nepřišel do školy, protože jsem se bál, že to můj spolužák všem řekne a oni se mi budou smát a mít mě za divného, jenomže jsem se mýlil. Asi jsem ho dobře neznal, protože za mnou po škole přišel domů. Když sem ho uviděl v kukátku na dveřích, tak sem ho zprvu nechtěl pustit dál, ale on naléhal, a tak jsem nakonec svolil. Řekl mi, že něco takového ode mě opravdu nečekal. Nesmál se mi. Jen se tak lehce přátelsky pousmíval. Nepřestal se semnou bavit a nakonec z nás byli kamarádi po konec základní školy a i na střední. Pak se naše cesty sice rozešli, ale občas se vídáme. Někdy vás představím, jestli budeš chtít. Je s ním hrozná sranda.“ Dopověděl jsem, co jsem měl v hlavě a nic víc mě nenapadalo.
Niall stále seděl a koukal se na mě.
Pak se najednou zvednul z podlahy, popošel ke mně a posadil se vedle. Položil si hlavu na mé rameno. Mně se tahle pozice ale nelíbila, a tak jsem svou ruku přehodil kolem jeho ramen a přitisknul jsem si ho k sobě na hruď.
Zavřel jsem úlevně oči.
Povedlo se.