Zarazím za sebou dveře a otočím zámkem, aby náhodou nepřišel nevítaný návštěvník.
Stáhnu si kalhoty a udělám, co je potřeba, abych se mohl vrátit za Lennym. Nechce se mi do toho. Rukou se dotknu svého ztopořeného údu a ulevím si. Opojen slastí si vyvrcholím do dlaně.
Ruce řádně umyji. Raději dvakrát. Pátrám pohledem po koupelně, dokud mi pohled nespočine na věci, kterou hledám. Kapesníky. Rovnou jeden vytáhnu z papírové krabičky a hned za ním druhý. Jeden namočím, následně jím přejedu po přirození. Druhým utřu a zastrčím si už zplihlý penis pod trenýrky.
Netušil jsem, že se dělá i gay porno, ale možná je to proto, že jsem po tom nijak zvlášť nepátral. Do teď jsem si vystačil jenom s rukou. Mohlo být jasné, že už dělají takové věci. Je přece 21. století.
Co jako řeknu, až půjdu zpátky za Lennym? Promiň, chtělo se mi na záchod? Ptal by se, proč tak rychle. Ne, neptal. Moc nad tím dumám. Povzdechnu si.
Jediná světlá věc tady toho trapasu je zjištění, že je Lenny stejné orientace. Oči mi zazáří jako lucerničky. Třeba spolu budeme něco mít, napadá mě. Lenny je pěkný, milý, ohleduplný, vlídný.. poznal jsem to z toho jednoho dne, co se známe.
Jediný stávající problém jsou asi moje jizvy. Povytáhnu rukáv a kouknu na ně. Nejčerstvější je týden stará. Ještě není úplně zahojená. Stáhnu rukáv zpátky. Když jsem byl s Lennym na jizvy jsem skoro nemyslel. Jindy uvažuju úplně pořád, kdy a jak hluboko se říznu. Naučil mě to život. Není ke mně zrovna přívětivý. Tak jsem si začal pomáhat od bolesti.
Vytrhnu se z myšlenek. Musím se vrátit za Lennym. Těším se, jak bude vysvětlovat to gay porno. Odemknu a jdu zpátky do obýváku. Zastavím se na prahu. Lenny sedí jako hromádka neštěstí s rukama usazenýma v klíně. Jakmile zaznamená můj příchod, zvedne se.
„Vysvětlím to.“ Dá ruce před sebe ve smířlivém gestu. „ Jsem homosexuál. Prosím nikomu v práci ani slovo. Vybudoval jsem si postavení a respekt a nechtěl bych o to všechno přijít. Jestli jsi proti tomu a nebo mě teď nenávidíš, tak můžeš jít.“ I když se smích ze všech sil snažím zadržet, začnu se smát.
„Vysmíváš se mi?“ Zamračí se naštvaně.
„Nevysmívám. Jenomže je tak zábavné tě sledovat.“
„Proč jako?“ Zeptá se Lenny nasupeně.
„No proč? Řekněme prostě, že jsem taky homosexuál.“ Zasměju se.
„Cože?!“
„Jenom abys věděl, neodcházím teď proto, že jdu někomu napráskat, co vím. Jedu domů, protože jsem unavený a zítra mě čeká práce.“
„A já blbec se mu tady omlouvám.“ Mumlá si a chytne se za hlavu.
„Takže. Odcházím.“ Řeknu.
„Už?“ Zeptá se. V tónu jeho hlasu zní zklamání, které se snaží utajit.
„Už.“ Vydám se k předsíni a začnu si obouvat kecky.
„Počkej, když jsi.. Teda když jsme.. Můžu tě pozvat na rande?“ Vypadne z něj nakonec. To mě překvapí a na chvíli se zarazím. Rande? Nechodím na rande, ale s Lennym se mi.. chce jít. Ne mně, ale mému srdci. Pociťuju zvláštní chvění.
„Rande?“ Lenny přikývne jako odpověď na mou otázku. „Tak dobře.“
„V sobotu? Máš čas?“ Ptá se mě už mezi dveřmi.
„Jo mám.“
„Tak ahoj.“ Vtiskne mi Lenny pusu na tvář.
„Hele.“ Ohradím se. „Nelíbá se až na třetím rande?“
„To byla jenom pusa na dobrou noc.“ Zazubí se Lenny šibalsky. Otočím se a jdu domů. Na konci cestičky se otočím. Stále stojí ve dveřích a rentgenuje mě pohledem. Rychle se přetočím zpátky, aby to nevypadalo, že se dívám.
.Lenny.
Koukám za Sebastianem, jak odchází po vydlážděné cestě od mého domu.
Vážně jsem ho pozval na rande. To je výhra!
Sebastian zahne za roh ulice. Už se nemám na koho dívat, tak zklamaně zavírám vchodové dveře. Vydám se do obývacího pokoje, abych uklidil krabičky od číny a vybaví se mi ten moment před chvílí, když jsem sem vletěl a uviděl zapnuté moje večerní “pohádky“ se Sebastianem na pohovce. Vysvětlilo se to vcelku dobře. Stejně bych na něj začal naléhat, aby si se mnou někam vyšel. Jenom dobře, že půjde dobrovolně.
Později…
Většinou na firemní večírky nechodím, protože ze zkušenosti vím, že je tam děsná nuda. Na to, abych poznal staré a vrásčité manželky bohatých podnikatelů, jsem podle mě ještě mladý. Dívat se na jejich vybotoxované obličeje a jíst u toho kaviár? Ne, díky.
„Lenny ty tam musíš. Musíš tam jít, bavit se s hosty a domlouvat obchody.“ Zašklebím se a vrhnu na šéfa znechucený pohled. Ani to mi nepomůže.
„To se mám s nima jako ožrat?“
„Tohle slovo bych přímo nepoužil. Nahraďme to něčím jiným. Řekněme spíše přiťuknout si na zdraví.“ Zapohybuje šéf obočím. Páprda jeden vypasený.
„Fajn, půjdu tam.“
„Tak se mi to líbí, Lenny.“ Přičapká ke mně a poplácá mě po rameni.
Ještě později..( xD)
Ležím v riflích zabalený do podušek. Nechci se probudit, ale vím, že už jsem vzhůru. Cítím se, jakoby mi do hlavy vrazili střep, který je tam doteď. Chytnu se za hlavu a zaskučím.
Posadím se na posteli a navalí se mi. Rozběhnu se do koupelny. Kleknu si k záchodové míse, zvednu prkýnko a zhluboka se nadechuju. Bolí mě oko, ale to je v tu chvíli vedlejší. Cítím v puse tequilu, vodku, absint a všechny ty hnusy, co jsem včera vypil. Zvedne se mi žaludek a začnu zvracet. Někdo mi chytne vlasy a svazuje mi je do gumičky.
„To bude v pohodě.“ Uslyším známý hlas. Naposled si odplivnu. Už má pro mě přichystaný ručník, abych si mohl otřít ústa.
„Pojď si lehnout. Musíš se vyspat.“ Pomůže mi doplazit se k posteli. Najednou mě přepadne zima. Schovám se pod peřinu a drkotám zuby. Co tu krucinál dělá Sebastian?
„Postavím ti tu sklenici vody.“
„Sebastiane?“
„Ano?“ Podívá se mi do očí. Vidím v nich starostlivost a strach.
„Děkuju.“
„To je dobrý.“
„Co se vlastně stalo? Moc si toho nepamatuju.“ Sebastian celý zčervená a nemá se k odpovědi. Natáhnu se pro sklenici na nočním stolku a trochu si loknu vody. Čekám, co mi řekne. Jenom doufám, že jsem netancoval na stole nebo něco podobného.
„Taky mě pozvali na ten firemní večírek.“ Zajímavé, ani si nepamatuju, že by tam byl. „Všichni si s tebou přiťukávali a v tobě mizela jedna sklenka za druhou. Musím říct, že většina z toho byl alkohol. Pak sis sundal oblečení. Vlastně jenom sako, tričko a kravatu.“ Zavřu oči a tiše zakleju. Do prdele.
„Radši jsem tě oblékl a vzal domů, aniž bys způsobil patřičný rozruch. Pak jsem tě prostě uložil do postele a ty jsi spal jako poleno.“
„Co se JEŠTĚ stalo?“ Vím, že to není všechno, protože by se nečervenal jenom tak. Možná z mojí přítomnosti, ale přesto se musím zeptat.
„Nic, nic.“
„Sebastiane.“ Zavrčím.
„Věř mi, nechceš to vědět. Měl by ses vyspat.“
„Dobře, ale slib, že tu ještě budeš, až se probudím.“
„Slibuji.“ Zavře za sebou dveře. Kdybych neměl takové okno, bylo by to mnohem lepší. Nenávidím ten pocit, že nic nevím a všichni okolo mě si to pamatují. Ničí mě, když se musím od druhých dozvídat, co jsem dělal. Proto nechodím na firemní večírky. Alkohol je svině!
Přemáhá mě spánek, proto usnu.
Když se znovu probudím, je mi lépe. Vody jsem vypil dost a vypadá to, že nejhorší mám za sebou. Sejdu dolů po schodech. Procházím chodbou, která je vymalovaná světle modře. Na stěně visí obrazy panoramatických míst. Na těch místech jsem nikdy nebyl, ale chtěl bych. Vždycky se tak zastavím u nějakého obrazu a doufám, že se na to místo někdy podívám. Nejraději bych jel na safari a klidně spal v klecích, aby na mě nemohli lvi. Zážitek na celý život. Někdy tam pojedu. Ploužím se chodbou dál, načež dojdu do obýváku. Na sedačce spí Sebastian. Televize je puštěná a hraje nějaký stupidní pořad o vaření. Jak já to nesnáším. Vezmu ze skříně červenou chlupatou deku, kterou se nejraději přikrývám a přitáhnu mu ji až k bradě. Mírně sebou zavrtí. Strnu a doufám, že jsem ho neprobudil. Nic se neděje. Jdu do kuchyně pro suchý rohlík a rovnou si uvařím i čaj.
Lenny
Zastavím se před zrcadlem. Kolem oka se mi začíná rýsovat modřina. Sebastian nic o tom, že bych se s někým popral, neříkal ani slovo. Musím se ho zeptat.
Čekám, dokud se neprobudí Sebastian. Uvelebím se do malého křesla a zavrtám se.
„Ahoj.“ Řeknu mu, když otevře oči.
„Ehm. Ahoj. Už je ti dobře? Měl bych asi jít.“
„Jo je mi fajn, díky za optání. S kým jsem se včera popral?“
„Už půjdu.“ Sebere mobil ze stolku a vydá se ke dveřím. Chytnu Sebastiana za paži a opřu o zeď.
„Mohl bys mi, prosím, říct, co se včera stalo? Chováš se vůči mně odtažitě.“ Dívám se mu do vyděšených očí a uvažuju, že jsem to možná přehnal, ale nehodlám ustoupit, dokud se to nedozvím. Odvrátil tvář od mého propalujícího pohledu. Zaleskly se mu oči a stekla jediná slza. Stačila k tomu, abych uvolnil sevření.
„Včera ses pokusil.. chtěl jsi mě znásilnit.. Byl jsi opilý..“ Zvednu stůl a převrátím ho. Začnu si vybíjet vztek na okolí. Rozhazuju všechny věci, co mi přijdou pod ruku a u toho křičím. Proč se všechno muselo posrat? Kruci, to ne. To bych neudělal, ale vyvrátit mu to nemůžu, když si houby pamatuju. Přestanu házet věcmi. Přerývavě dýchám. Sebastian se krčí kousek ode mě a zakrývá si uši. Když uvidí, že jsem skončil tak je odtáhne, ale nepodívá se na mne.
„Nevyčítám ti to, tak prosím přestaň.“ Promluví tiše Sebastian.
„Nevyčítáš? Měl bys. Je to.. je to neomluvitelné, ale promiň mi. Strašně se omlouvám.“
„Omluva přijata, tak už se uklidni. A taky se ti omlouvám. Za tu modřinu.“ Konečně se na mě podívá a kývne. Zvednu ruku a dotknu se modřiny.
„Byla mi uštědřena plným právem.“ Sklopím pohled.
Žádné komentáře:
Okomentovat