Když mám zacpaná ústa, tak nemůžu křičet.
Určitě mě nikdo neslyšel a nepřijde mi na pomoc.
Doktorova ruka smrdí potem a cigaretami. Je mi z toho zápachu špatně od žaludku.
Otevřu pusu a kousnu toho idiota do dlaně tak silně, až v puse ucítím kovovou pachuť jeho krve.
„Au.“ Odtáhne s bolestivou grimasou v obličeji svou ruku od mých úst a já dostanu příležitost se znovu rozkřičet.
„Pomozte mi! Pomoc!“ Hulákám z plných plic.
„Buď zticha!“ Zasyší Rodriguez.
Za vlasy mnou trhne dozadu, až spadnu na zadek. Do očí mi vhrknou slzy bolesti. To zatahání za vlasy dost bolelo.
„Proč mi ubližujete?“ Fňuknu.
„Kdybys byl býval poslouchal, tak bych zařídil, aby se to líbilo i tobě, jenomže když tady křičíš pomalu na celou nemocnici, tak se nediv, že nejsem dvakrát přívětivý.“ Zavrčí na mě.
Přikrčím se a zakryji si rukama hlavu. Chce se před tím násilníkem schovat do ulity a nevylézt dokud nezmizí.
Chytne mě pod krkem a zvedá zpátky na nohy. Třesou se mi až přespříliš. Nedokáži se na nich udržet.
Opře si mě znovu o stůl a pokroutí nade mnou hlavou.
„Pomoc.“ Zašeptám plačky.
„Pšš.“ Plácne mě přes zadek.
Nastaví dva prsty před mou pusu a čeká, kdy ji otevřu.
Nemůžu…
Jake dělával to samé a mně i jemu se líbilo, když jsem sál jeho prsty. Ale teď? Hnusí se mi to jenom na to pomyslím.
„Dělej.“ zamručí nedočkavě. Násilím se mi dobude do pusy, abych mu naslinil prsty. Strká mi je skoro až k mandlím a mně se z toho chce zvracet.
„Tak je hodný.“ Pochválí mě.
Roztáhne mi půlky od sebe a mě v tu chvíli začnou z očí téct proudy slz.
Proč se nebráním? Bolelo by to ještě víc. Vím, že nemám šanci se ubránit. Jsem moc slabý proti svému protivníkovi.
Ležím mu na stole přím odevzdaně.
Ať už mě nechá na pokoji, modlím se.
Cítím doktorovy prsty ve svém zadečku. Neomaleně se mi jimi prodírá do útrob.
„Prosím..prosím dost.“ Pláču.
Najednou se otevřou dveře a v nich stojí ona sestra, co mě vždycky vyhazovala z Jakeova pokoje, spolu s dalšími dvěma doktory. Nejdou to žádná párátka a vypadají dosti strašidelně.
„Pomozte mi.“ šeptnu do hrobového ticha.
„Odstupte od toho chlapce!“ Křikne sestra na Rodrigueze. Ten si zapne kalhoty a v obranně zvedne ruce.
„V klidu. jenom jsme si chtěli užít. Vím, že se to nemá v pracovní době, mno..“ Obhajuje se s úsměvem na tváři ten úchyl.
„Užít?! Užít?! Myslíte si, že nevidím, jak Paulie brečí?“ Překvapuje mne, že vůbec zná moje jméno.
„No..on..“ Z toho už se nemůže vykecat.
„Okamžitě volám policii.“ Přihrne se k telefonu, co má doktor na stole.
„Ne!“ Chce jí v tom Rodriguez zabránit, ale dva doktoři, kteří dosud mlčky stáli se ho chopí a nechají sestru dělat, co je potřeba.
Zavolá policii a jakmile položí telefon, jde ke mně.
„Tu kartu můžeš zahodit, protože jakmile mě propustí, tak přestane platit a ty nebudeš moct být u Jakea pořád.“ Vysměje se mi Rodriguez.
Sesunu se ze stolu na zem a pláču dál.
Co jsem komu udělal, že se mi děje tolik zlých věcí? Vzlyknu.
„To bude dobré, Paulie.“ Pohladí mě sestra po hlavě. „S tou kartou si nedělejte starosti, mm? Podepíšu vám ji místo něj já. Teď se oblečte a půjdeme odtud pryč.“ Pomůže mi vstát.
Roztřesenými rukami si zapnu kalhoty. Vlastně se třesu úplně celý.
„Chci za Jakem.“ Vzlyknu.
„Dovedu vás tam.“ Usměje se povzbudivě.
Jdu po chodbě pomalým plouživým krokem. Sestra Martha, tak se jmenuje, přečetl jsem si to na její visačce, mi neříká, ať třeba zrychlím. Nechá mě určit si tempo, jakým se za Jakem dostaneme.
Přehrávám si pořád dokola scénu v pracovně doktora Rodriguez. Slzy mi tečou po tvářích.
Jdu se skloněnou hlavou, takže je Martha nevidí.
Dovede mě až k Jakeovu pokoji.
„Kdyby jste cokoliv potřeboval, tak budu na westerne. Kdybych tam náhodou nebyla, tak nějaké jiné sestře řekněte, že jste mě sháněl.“ Pohladí mě po zádech a odejde.
Vyzuju si boty a vlezu si za Jakem.
Neřeknu mu ani ahoj. Jenom se k němu prostě přitulím a vezmu jeho ruku do své.
Pláču do té doby, než se mi podaří usnout.
Žádné komentáře:
Okomentovat