Kapitola I.

Zdravím... 

Vůbec netuším zda sem ještě někdo chodí, ale pokud ano. Velmi mě potěší pokud si přečtete novou povídkou, kterou jsem začala psát. První tři kapitoly už mám napsané, takže určitě budou a ty další doufám taky, protože mě chytla múza a já se jí bránit nebudu. 

Samozřejmě projevujte svoje názory na povídku v komentářích a pište případné připomínky apod. 

Budu se těšit, 

Frux :)

Liam

Nesnášel své nejlepší přátele, ale zároveň ty tři duté hlavy zbožňoval.

„Netvař se tak, Liame.“ šťouchl do něj Rick.

Společně s Jimem a Calem ho doslova vytáhli z postele, donutili se osprchovat a upravit, aby mohl mezi lidi. Podle jejich názorů už potřeboval sprchu jako sůl. Nejradši by se na ně vykašlal, ale když se před něj všichni tři postavili se založenýma rukama, tak mu nezbývalo, než sklopit pohled k zemi a poslechnout, protože nehodlal absolvovat přednášku na téma „rozchod není konec světa“.

 „Mohl jsem ležet a koukat se na film.“ zabručel. Zrovna si stáhl další nové hororové filmy, chtěl si objednat jídlo s donáškou a ti parchanti mu zkazili plány.

„Ne to nemohl. Tohle tvoje ignorování okolí trvá už dva týdny, ani jsi nám neodpovídal na textovky.“ vyjel Cal. Obzvlášť nesnášel, když mu někdo neodpovídal na smsky a všechny bavilo ho škádlit. 

„Potřeboval jsem si urovnat myšlenky…“ ohradil se.

„Kluci no tak, už ho nechte být.“ pronesl Jim. Objal ho kolem pasu a dal mu pusu do vlasů. Z jejich party byl ten nejsmířlivější a většinou urovnával vzniklé spory. Ty se ale díky bohu často neobjevovaly.

„Díky Jime.“ zašeptal.

„Není fér, že se ho zastáváš, Jime! Kdybychom ho nevytáhli ven, tak v tom svém malém bytečku shnije.“ oponoval Cal.

„Hned přestaň, Cale. Pokud dobře vidím, tak Liam tady stojí a momentálně potřebuje oporu, potřebuje se pobavit. Tvoje buzerace mu na náladě nepřidá, tak se prosím tě kroť alespoň dneska večer.“ okřikl ho Rick a Cal konečně zmlknul.  Někdy mi Rick připadal jako naše adoptivní matka.

Vymanil se z Jimova objetí a postavil se před kluky. Každý jinak vysoký, s jinou barvou vlasů, jinou barvou očí, jinou postavou, jinou povahou…Tak rozdílní, ale přesto tak stejní. Jeden z nich se mohl zdát horší než druhý, ale byli všechno co měl.

„Kluci, poslouchejte. Víte, že si příliš nepotrpím na dlouhé monology, ale chtěl jsem říct… moc vám děkuju, že jste mě nenechali sedět doma sklíčeného. Kevin mě sice měsíce podváděl, ale to neznamená, že život nepokračuje dál. Nemůžu se zaobírat minulostí, protože pak mě nečeká žádná budoucnost. Takže říkám: seru na Kevina a jdeme na panáka!“ tleskl.

Cal s ním zatřásl a zazubil se. „Kdo jsi a co jsi udělal s Liamem?!“

Zamířili rovnou ke klubu, kde bylo poměrně narváno, ale Cal s Rickem je protáhli až dopředu, protože klukům s velkými rameny nikdo oponovat nebude.

„Na rozjezd bych to viděl na nějakou vodku.“ zakřičel Calovi do ucha, aby ho slyšel přes dunící hudbu.

„Čtyři tequily.“ zavolal Cal na barmana, který obsluhoval bez trička a na hrudi se mu rýsovaly pěkné svaly. Zajímalo ho, jestli tak pracuje dobrovolně nebo má takové oblečení v popisu práce.

Rozjezd asi bude trochu tvrdší než si myslel. Nemínil však protestovat a podanou tequilu do sebe kopnul.

„Ještě jednou.“ uslyšel Cala. On si snad dneska večer dělal srandu. Zřejmě jim vracel, jak ho venku seřval Rick. Tyhle jeho pomsty ho vyloženě bavily…

Netušil jak, ale do pár vteřin před ním stál další panák. Povzdechl si a obrátil ho do sebe. Jestli s takovým tempem nebude do hodiny na sračky, tak je machr.

Naklonil se ke Calovi a zeptal se, jestli jde tancovat. Potřeboval ze sebe dostat tu energii, hodně rychle… Nečekal za odpověď, vzal ho za ruku a vedl doprostřed tanečního parketu.

Musel přiznat, že mu panáky celkem zlepšily náladu. Dneska se tady po klubu motala spousta krásných kluků a většina z nich jistě nezadaných. Mohlo by se mu podařilo některého z nich sbalit a zapomenout tak na toho idiota Kevina.

Otočil se za sebe a spatřil Cala. S ním po boku se mu to nejspíš nepodaří. Chová se totiž docela majetnicky, co se jeho týče a taky přehnaně ochranitelsky. Nevyčítal mu jeho chování, těšilo ho, že mu na něm tak záleží.

I když mu to Jim neměl vykecat, tak se dozvěděl, že Cal jeho bývalému pěkně zmaloval ciferník. Ani náhodou by nechtěl být na Kevinově místě, protože Cal má docela ráznou ránu. Nejradši by mu poděkoval a vlepil pořádnou pusu na tvář, ale nemohl, protože Cal by se naštval na Jima, že má moc prořízlou pusu a nedokáže udržet ani malé tajemství.

Rick

Sledoval Cala s Liamem na tanečním parketu. Byl šťastný, že se Liam konečně baví…po dvou týdnech ignorování málem vyrazili dveře, aby se vůbec dostali dovnitř. Našli toho chudáka úplně zničeného rozchodem.

Kevina nikdy neměl rád a hodně věcí se mu na něm nelíbilo, ale respektoval fakt, že s ním Liam chodí. Teď byl ten zmetek konečně pryč a Liam měl šanci najít si normálního přítele. Všichni doufali, protože dalšího Kevina už by nesnesli.

Liamův rozchod znamenal, že jsou všichni zase nezadaní. Jim právě s někým randil, ale co věděl, tak to nevypadalo moc růžově. Celkově mu jeho vztahy nevydrželi déle než dva měsíce. Nechápal, co ten mamlas dělal tak špatného, že se s ním ti borci nakonec rozešli.

Cal byl známý svými úlety na jednu noc a slovo „láska“ pro něj evidentně nic neznamenalo. O jeho postelových kamarádech se většinou nebavili, protože každý týden se objevoval jiný. Ze začátku jim o tom říkal, ale ostatní to po pár týdnech omrzelo. Cal pochopil a přestal o nich mluvit.

Nakonec tu byl Rick, který nemohl najít toho pravého. Kluka, který s ním zůstane na celý život. V mladém věku to někomu může připadat stupidní, ale on to takhle cítil.

Zaujal ho polonahý barman, ale určitě v tomhle klubu nebyl jediný, komu se líbil. Hodlal se hecnout, a tak se vydal k volnému místu.

„Co si dáte?“ uslyšel během pár vteřin. Mladíkův hlas zněl unaveně, ale mile.

„Moc rád bych řekl, že si dám tebe, ale to by bylo opravdu velké klišé.“

„Máte pravdu.“ usmál se. 

„Co piješ?“ přešel k tykání.

„Teď jsem v práci, takže pomerančový džus nebo vodu.“

„Co piješ po práci?“ nevzdával se. Klučina byl očividně zvyklý, že ho někdo zve na pití. S tím jak vypadal, se tomu ani nedivil. 

„Nějakou dobrou whisky?“ nadhodil nevinně.

 „Koupím nejlepší jakou za barem schováváš.“ vychrlil.

„Jeden panák stojí…“

„Koupím ji celou.“ přerušil blonďáčka.

„Tolik peněz tu ani nemáš.“ zazubil se.

„Koupím ji a půjdeš se mnou na rande.“ mrkl.

„Nekupuj ji. Beztak ani nebude dobrá.“ Odrazoval ho.

„To rande ale chci.“ stále to nehodlal vzdát. Sakra musela být nějaká páka, kterou ho přiměje, aby si s ním vyrazil.

„Končím ve dvě. Pokud tu vydržíš, tak máš to rande mít.“ Bingo.

Rick se podíval na hodinky. Bylo chvilku po jedenácté. Tahle noc očividně bude delší než myslel. Vypravil se na parket povědět klukům tuhle úžasnou novinku.

Než za nimi ale přišel, tak se potkal s Calem, který táhl Jima.

„Co se stalo?“

„Trochu přebral, vezmu ho na chvilku ven. Máš cigára?“ zeptal se Cal.

„Jo. Zajdu pro Liama a přijdeme ven za vámi.“