Blind (20)

Takže vážně čtenáři,
je mi to líto, ale tohle je poslední díl Blind. Další kapitoly už nebudou. Mrzí mě, že už to končí, ale budu začínat určitě něco nového a možná bych časem připsala k Blind nějaký bonus (samozřejmě na přání, kdyby o to někdo z vás stál)

Užijte si poslední díl.

Frux

Patrick

Příštích několik dní strávil především ve společnosti svého nejlepšího přítele Mattyho, nyní už vlastně partnera.

Trochu čekal, že ve škole se Matty bude chovat jinak, ale neudělal to.

Když vcházeli do třídy, tak se nepustili, a tudíž se svým spolužákům objevili před zraky ruku v ruce. 

Ti zírající ňoumové stáli opravdu až na poslední příčce seznamu věcí, o které se zajímali, a tak se prostě jen usadili do svojí lavice úplně vzadu a spokojeně se jeden na druhého usmívali.

„Vypadáš vážně šťastně.“ zašeptal Patrick.

„Však taky jsem.“ Matty si položil hlavu na jeho rameno a nechal se od něj hladit po zádech. „Ani nevíš, kolikrát jsem si tuhle situaci představoval.“ prohodil chlapec.

„Zrovna tuhle situaci?“ podivil se.

„Tak přesně tuhle zrovna ne, ale představoval jsem si chvíli, kdy budeme spolu. Jen my dva, ale vlastně obklopení lidmi. Ty mi budeš viset pohledem na rtech a budeš mě zbožňovat.“ prozradil Matty svou vizi.

„Jak víš, že tě zbožňuju?“ odtáhl se Patrick.

„No zbožňuješ mě a nezkoušej tenhle fakt popírat!“ plácl ho naoko naštvaně po stehně.

„Ano, ano samozřejmě, že tě zbožňuju.“ Zasmál se.

Pak už ale zazvonilo a oni se dali do vytahování věcí z tašek.

Jejich první hodinou měla být angličtina.

„Jsem zvědavý jestli Fresh přijde.“ zadumal.

„Nevím. Třeba nás nebere vážně, i když ty fotky viděl.“

„V tom případě je idiot.“

„Asi nevěří, že bychom je rozšířili dál. Přece jenom jsi na nich ty a mohl bys z toho mít taky problém, Patricku.“

„Já vím, ale ne takový jako on. Můj postih by byl rozhodně menší a ještě bych mohl uhrát nevinného jakože mě k tomu Fresh nutil.“

„Nutil?“

„No vymyslel bych si třeba, že mě chtěl nechat propadnout, když se mu nepodvolím.“

„Celkem věrohodné.“ poznamenal uznale Matty.

Vtom se otevřely dveře, ve kterých se nad všechna očekávání zjevil jako obyčejně Jonathan. Ach jo, chudák Jonathan. Zřejmě asi neměl tak rád svou ženu, jak si mysleli.

Vypadal nevyspale.

Rozmrzele pozdravil třídu, a poté se posadil za katedru. Děcka se mezi sebou začala bavit, ale Matty a Patrick jen pozorovali Freshe.

„Tak..otevřete si učebnice na straně padesát osm. Přečtěte si každý o autorovi, a pak si shrneme informace, které byste se měli naučit.“ přikázal.

Patrick se natáhl ještě jednou do tašky, ve které však ale nehledal učebnici, nýbrž obálku.

„Co to děláš?“ sykl Matty.

Neodpověděl.

Zvedl se z lavice a vykročil přímo k učitelskému stolu.

Položil Freshovi obálku na stůl a povystrčil jednu fotografii.

„Pane profesore, potřeboval bych s něčím poradit.“

Fresh se ihned natáhl po obálce a zastrčil fotografii zpět, aby na ni dva studenti v první lavici neviděli.

„Promluvíme si venku, Patricku.“

Jonathan

„Co to má jako znamenat?“

„Jen vám chci připomenout, že stále máme fotografie, které bychom mohli nedopatřením odeslat vaší manželce.“ pokrčil ten bastard rameny jako nic.

Ani ve snu by ho nenapadlo, že Patrick by mu jednoho dne mohl vyhrožovat. Netušil, co by měl dělat.

Skoro celou noc nezamhouřil oka, jak usilovně přemýšlel nad tímhle problémem. Jenže na žádné řešení nepřišel.

„Chcete něco? Dám vám, co budete chtít, když ty fotky zničíte a nikde ani neceknete.“

„Jenže my nic nechceme. Pouze, abys odešel.“

„Tohle je moje práce!“

„Práci si můžeš najít jinde.“

Jonathan si rukou prohrábl vlasy.

Práce. Práce. A co stěhování? Jak měl své ženušce asi tak říct, že se budou stěhovat do jiného města? Jaký by jí asi řekl důvod?

Byl z Patricka tak vynervovaný..nechal se unést. Dal ruku v pěst a napálil Patrickovi pořádnou ránu hned na oko, což chlapec nečekal, a tudíž se zapotácel a spadl na tvrdou podlahu.

Matty

Nechtěl nechávat Patricka venku s Jonathanem samotného, a tak se téměř nepozorován vydal za nimi. Jeho spolužáci si ho ani nevšímali, jelikož byli zabraní do rozhovorů mezi sebou.

Otevřel dveře třídy a první, co spatřil, byl Patrick ležící na zemi.

„Patricku!“ Vykřikl a vrhl se k němu.

„Jsem v pohodě.“ mumlal.

V pohodě mu ale nepřipadal ani trochu. Kůži vedle oka měl rozedranou.

„Vy jste ho uhodil!“ zaútočil Matty na Freshe.

„Ne,ne!“ kroutil odmítavě hlavou.

„Patricku, zvedneš se?“

„Jo, neboj.“

„Půjdeme rovnou do ředitelny.“

„Díky, Freshi. Za tohle tě totiž vyhodí.“ usmál se pokřiveně Patrick.

Matty protočil oči. Nechápal, jak tomu klukovi mohl stále zůstávat humor, když právě dostal pěstí do obličeje.

Ředitelna se nacházela o patro výš, a tak museli vystoupat pár schodů.

„Není ti špatně?“

„Zlato, dal mi pěstí. Nestřelil mě do hrudi.“

„Já vím, jen mám o tebe starost.“

„Seš sladkej.“ řekl a políbil ho před ředitelnou.

„Co kdyby vyšla ředitelka ty pako?“  zděsil se.

„Tak ať.“

Zaklepali a doufali, že tam postarší dáma bude.

Patrick

Povykládal historku paní ředitelce, která si okamžitě do kanceláře zavolala Freshe. Jejich příběhem se zdála otřesená a donekonečna se Patrickovi omlouvala, že netušila, co za zvíře to zaměstnává.

Chlapce poslala na ošetřovnu, aby se podívali na Patrickovo oko, které ale potřebovalo pouze studený obklad.

„Snad ho vyhodí.“ zanaříkal Matty.

„Určitě.“

„Nechci ho tady. Každý pohled na něj mi připomíná, co jste spolu dělali.“

„Hej, hej! Lituju toho a víš, že teď mám oči jen pro tebe. Už jsem ti to říkal!“ uklidňoval Mattyho.

„Fajn.“ odpověděl a přitulil se.

„Představoval sis taky, že budeme sedět na ošetřovně a já si budu tisknout k obličeji led, kvůli tomu, že mě uhodil angličtinář?“

„Tak to jsem si nepředstavoval.“ zasmál se Matty.