Blind (10)

Omlouvám se za zpoždění a taky za to, že jsem tak dlouho nic nepřidala, ale hold nebyl čas, nálada.. a tak nějak všechno.
Užijte si kapitolku :)
Frux







Matty

V nemocnici si chlapce museli nechat, aby do něj umělou výživou dostali potřebné vitamíny, které jeho tělu dodají energii. Tím, že nepil, tak byl silně dehydratovaný. Sestřička mu k posteli na stolek připravila láhev vody a džbán s ovocným čajem, který chutnal opravdu odporně. Napil se ho pouze jednou a víc už ho do sebe dostat nehodlal.
Maminka však stála za tím, že Matty potřebuje svůj oblíbený pomerančový džus, a tak před tím, než odešla domů, mu jej skočila koupit dolů do kantýny. Matty jí byl vděčný, ale stále ještě nějak netoužil potom znovu jíst či pít. Ztratil chuť.
Byl samozřejmě vyčerpaný, takže se ani příliš nerozhodoval mezi spaním nebo koukáním na televizi a rovnou volil spánek. Pokoj měl naštěstí pro sebe, takže se mu dostávalo klidu, s čímž byl spokojen. Zrovna teď neměl náladu na nějakého upovídaného spoluobyvatele pokoje.
Nemusel se ani snažit, protože usínání mu šlo jako po másle. Sotva zavřel oči, tak se propadl do říše snů, ale ještě než se mu stihlo zdát něco pěkného, tak zacítil stisk ruky.
Někdo ho držel za ruku. Že by se snad vrátila jeho matka? To se mu nezdálo, protože ona se taky potřebovala prospat, když ji čekala další noční směna v práci.
Otevřel oči, aby zjistil, kdo..Patrick!
Matty párkrát zamrkal a trošku sebou zavrtěl v posteli.
„Ahoj. Nechtěl jsem tě probudit. Promiň.“ Omluvil se Patrick.
Stále mu držel ruku, ale teď navíc ještě přejížděl palcem sem a tam po hřbetu jeho ruky, což mu připadlo vážně zvláštní.
Matty chtěl něco říct, ale měl naprosté sucho v ústech. Natáhl se proto pro sklenku s džusem a malinko se napil.
„Co tu děláš?“
„Přišel jsem se podívat, jak ti je.“ řekl přívětivě.
„Teď? Hlavně, že celý minulý týden tě nezajímalo, jak se mám.“ Vyčetl Patrickovi.
„To není pravda.“
„Ale je.“
„Nebyl jsi ve škole, tak jsem myslel, že jsi onemocněl. Chtěl jsem si s tebou dnes promluvit, ale zase jsi nepřišel, a proto jsem šel k vám domů. Tvoje máma mi řekla, že jsi v nemocnici.“
„Nějak jsem nemohl ráno vstát z postele no..“ sklopil Matty pohled. Nechtěl na Patricka takhle vyjet, ale štvalo ho, jak to mezi sebou měli..nebo spíš neměli.
„Můžeš mi říct, co tě to napadlo držet hladovku? Akorát si ničíš zdraví.“
„A jak tebe napadlo chytnout mě za ruku, když máš přece přítele?“ obrátil Matty. Zase si rýpl. Neuměl se ovládat.
 „Omlouvám se.“ odkašlal si a okamžitě svou ruku stáhl.
Mattymu se samozřejmě Patrickův dotek líbil. Jenomže bylo nesprávné, aby tady šahal na něj, když byl zadaný.
„A jak ti teda je?“ zkoušel znovu zaběhnout formální konverzaci.
„Nic moc. Jsem vyčerpaný a unavený.“
„Spraví se to.“ Usmál se Patrick. „To, co se stalo minulý týden Matty..“
„Nechci o tom mluvit.“
„Ale já ano.“
„Říkal jsem ti, že už nejsme kamarádi.“
„Ano, ale potom jsi mě líbal!“ vykřikl Patrick a zvedl se z Mattyho lůžka. Mattymu se oči zalily slzami.
„Protože tě miluju.“ vzlykl.
Patrick se bezmocně zadíval na Mattyho a..
„Proč tu křičíte?“ vtrhla do pokoje sestra „Ten chlapec musí odpočívat, takže odejděte.“
„Ale já..“
„Ne, jděte a vy odpočívejte.“ poručila sestra.

Ve středu odpoledne Mattyho pustili domů, protože slíbil, že už bude jíst. Lékaři pro něj nic jiného stejně udělat nemohli krom umělé výživy. Sám snědl nějaké ovoce a čokoládovou tyčinku, takže předpokládali, že Mattyho nejedení byl jenom zkrat.
Mamka ho ve čtvrtek nechala doma, ale na pátek si vydupal, aby mohl jít do školy.
Bylo jasné, že se potká s Patrickem. Bude mu muset čelit tváří v tvář, ale to nějak zvládne. Být blízko u člověka, kterého miluje, ale nemůže s ním být... Pořád mu za to Patrick stál. Strašlivě mu chyběl. Jeho úsměv. Jeho vůně. Všechno.

Patrick

S Jonathanem na tom ve vztahu byli špatně. Patrick byl posledních pár dní nepříjemný kvůli věcem, které se motali okolo Mattyho. Stále přemýšlel, jak by to vyřešil, aby se spolu mohli dál přátelit, ale žádné dobré východisko nenacházel. Pokaždé jeho nápad končil tak, že se spolu nemohli kamarádit a nebo spolu museli chodit, což nešlo, když Patrick měl přítele, kterého miloval.
Ale užíralo jej, když spolu s Mattym nemluvili.
Užíralo ho, když nebyl ve škole. Najednou se tam cítil strašně osaměle. Byl oblíbený, to ano, ale s Mattym trávil většinu času ve škole. Povídali si spolu ovšem možném a blbli. Teď neměl s kým blbnout a ani povídat. Chyběl mu… Bez Mattyho to prostě nešlo, ale nešlo to ani bez Jonathana.
V kapse mu zabrněl mobil, protože mu přišla smska. Podíval se, kdo píše.
Jonathan.

MUSÍME SI PROMLUVIT. O VELKÉ PŘESTÁVCE PŘIJĎ ZA MNOU DO KABINETU.

Jonathan nikdy neříkal nic o tom, že si chce promluvit, tak co tak najednou?
Něco se děje..