Kapitola VI. - Záchrana

Přináším vám další díl Zatraceného života.
Další povídka bude ve čtvrtek a měl by to být lodní deník, tak doufám, že se těšíte.

Věnování: Anet :)

Vaše Frux :)





Dylan 

Chytíme asi tři lidi procházející setmělou ulicí, které naházíme do auta a zavřeme tam.
„Myslím, že čtyři jsou málo.“ Zamyslí se Ian. Ostatní kluci i já jenom čekáme, jestli nám řekne, abychom šli chytit ještě někoho.
Docela mě chytání těchhle lidí baví a ještě za to mám i dobré peníze. Přemýšlím o tom, že bych se k nim mohl přidat natrvalo. Někde totiž zakotvit musím a taky si nějak potřebuju vydělávat. Jako start by to mohlo být dobré.
Najít si byt a zabydlet se je teď pro mě největší prioritou. Pak bych chtěl pozvat na rande roztomilého Sammyho ze starožitnictví a budu spokojený. Snad bude ten klučina souhlasit. Dost se mi líbí a doufám, že i já jemu.
„Dylane ty tady počkáš a budeš hlídat auto. My ještě půjdeme někoho chytit.“ Přeruší moje myšlenky Ian.
„Dobře, šéfe.“ přikývnu. Cítím se fajn, že mi svěřil takový úkol, i když jsem v tom pro ně nováček. Taky by se mohlo stát, že bych všechny zatím pochytané lidi vypustil, anebo jim vypil krev.

Sammy 

Po chvilce, co si moje oči přivyknou na tmu, tak začnu rozeznávat obrysy tří postav.
Dívka není jediná, která se mnou zde je. Jsou i další dva.
Nechápu, co se to děje. Unesli nás?
"Jak se jmenuješ?" zeptá se mě dívka.
"Jsem Sammy. Proč jsme tady?"
"Já nevím. Prostě mě někdo přepadl na ulici a dovlekl až sem. Jelikož je dodávka zavřená, tak se nedá dostat ven. Bože kdo ví, co s námi udělají." Rozvzlyká se.
Nejradši bych ji utěšil, ale sotva na ni vidím a sám se snažím uklidnit.
Ten muž, co mě kousl do zápěstí..bylo to opravdu divné! Netuším, co si myslet a nedokážu si připustit, že by mohl být nadpřirozená bytost. Upír. Je to nemožné. Tyhle bytosti neexistují. Nemůžou. Není pro to žádný hmatatelný důkaz, takže tomu nevěřím. Ale co jiného by mohl být? Možná má nějakou poruchu a chutná mu lidská krev. Jenomže stále neexistuje vysvětlení, proč se mi zahojila rána na zápěstí, jakmile ji olízl.
Přejedu si prsty po místě, kde by mělo být kousnutí, ale není tam nic. Ani žádné zranění, ani hrbolek po jizvě. Pouze hladká kůže.
„Bude to v pořádku, neboj se.“ řeknu dívce.

Dylan

Vzhledem k tomu, že mám úžasně vyvinutý sluch, tak slyším hlas, který se ozývá z dodávky a je mi velice známý.
„Bude to v pořádku, neboj se.“ řekne Sammy.
Srdce mi začne divoce tlouct. To snad není pravda. Jak se mohl dostat dovnitř té dodávky?  Zrovna on. Ani ve snu by mě nenapadlo, že by se mohl tak pozdě potulovat po ulici. Sám. Caleb zřejmě někoho sbalil, když jsme byli rozdělení a musel to být zrovna Sammy.
Je mi naprosto jasné, co s ním udělají. Prodají ho za pár set dolarů nějakému bohatému upírovi, který si z něj v horším případě udělá dlouhodobější krevní banku a v tom horším stane se večeří na jedno použití a zabijí ho.
Hlava mi pracuje na plné obrátky. Myšlenky přebíhají jedna k druhé.  Co teď kurva? Musím ho odtamtud dostat, ale oni by poznali, že jim jeden člověk chybí. Nedopustil bych, aby tam zůstal. Ještě ho chci vzít na rande a ne jenom na jedno! Možná jich bude několik. Nemůžou mi ho sežrat.
Rozhlédnu se po ulici, abych se podíval, jestli někdo neprochází.
Mám štěstí, že zahlédnu nějakého mladého muže, jak postává na konci ulice.
Rychle se rozeběhnu tím směrem a nechávám opuštěnou dodávku stát na místě.
Připlížím se k němu potichu zezadu a omráčím jej. Přehodím si ho přes rameno jako pytel brambor a vydám se s ním zpátky k autu.
Otevřu dodávku  a vhodím muže dovnitř.
„Sammy?“ Oslovím chlapce, který sedí skoro u dveří.
„Dylane! Panebože, co tady děláš?!“ vykřikne.
„Pojď honem. Musíš odtud pryč.“ Pobídnu ho. Rychle vyleze a já za ním zavřu dveře dodávky, aby nemohl vylézt nikdo další.
„Proč jsi tady? A co ten muž, kterého jsi vhodil dovnitř?“ Ptá se zmateně. „To ty unášíš ty lidi?“ Začne se tvářit vyděšeně a ustupovat ode mě.
„Sammy.“ Přistoupím k němu a chytím jej za paže. „Neublížím ti.“
„Ale proč jsi ho tam hodil? Já tomu nerozumím.“ popotáhne.
„Teď mě poslouchej. Všechno ti vysvětlím, ale ty teď odtud musíš okamžitě vypadnout jasné? Půjdeš rovnou domů po osvětlených ulicích, kde jsou lidi. Vyhýbej se temným uličkám jako je tahle, drž se lidí a budeš v bezpečí. Zítra za tebou přijdu do starožitnictví, ano?“
„Já nevím.“
„Ale ano! Musíš pryč, než se vrátí ostatní. Tak utíkej.“ Pustím jeho paže.
Sammy se obrátí zády a utíká, ale po několika metrech se otočí a podívá se na mě. Letmo se usměji. Snad bude v bezpečí.