sobota 8. února 2014

Lodní deník: Den druhý


Takže tady máte pokračování lodního deníku :) Snad se vám to bude líbit.

Věnování: Anonymní slovence bez podpisu, která komentovala první díl :)

Frux.





DEN DRUHÝ

Ronald 

Vracím se domů z práce o hodinu dřív, protože nás na šichtě bylo víc, a tak jsme stihli rychleji uklidit a vypadnout. Dělám příležitostně o víkendech na velkých akcích barmana, abych si přivydělal peníze navíc, protože jinak mám dost peněz po rodičích, kteří předloni umřeli. Nemusel bych pracovat vůbec, jenomže mě nebaví sedět pořád doma. Oni by beztak byli rádi, že něco dělám a neužívám si jejich peníze plnými doušky. Když zdědíte peníze, tak vám nedělá takový problémy je utratit, ale když si něco vyděláte sami, tak si pořádně rozmyslíte, na co padne každá koruna.
Sáhnu pro klíč, který schovávám pod rohožkou a odemknu si dveře domu. Předpokládám, že můj přítel Jeffrey spí, protože je něco kolem šesté hodiny ranní. Kdo normální by takhle brzo vstával v neděli ráno?
Zavřu vchodové dveře a našlapuji potichu jako myška. Nechci ho vzbudit. Vypadá hrozně roztomile, když..
Zaslechnu sténání z naší ložnice.
„Aaah ano, Ricku. Ještě!“ Křičí můj přítel Jeffrey vzrušeně. Přesně tak křičel i včera, když jsme to spolu dělali my dva.
Nehodlám poslouchat jeho sténání, a tak nasraně rozrazím dveře do ložnice jako bůh pomsty a zastavím se při pohledu na jejich propletená těla, která od sebe s leknutím uskočí, jakmile mě spatří.
Překvapený černovlásek si k sobě přitáhne peřinu a kouká, co se bude dít dál, protože pokojem se nese tíživé ticho. První promluví Jeffrey.
„Lásko! Vysvětlím ti to!“ Začne Jeffrey mluvit, ale mně se z něj dělá špatně. Netoužím potom slyšet jeho hloupé výmluvy.
Rick zjevně netušil, že Jeffrey má nějakého přítele. Kdo ví, kde se ti dva potkali. Někde na diskotéce, kam si Jeffrey zašel, když jsem pracoval?? Bylo tohle poprvé nebo mě podvádí už nějakou dobu?
„Vůbec se mě nedotýkej.“ řeknu suše.
Já a Jeffrey? Popravdě jsem si nemyslel, že nám to vydrží nějak dlouho, ale doufal jsem, že se něco změní a já k němu začnu něco skutečného cítit. Budu se chtít vyzpovídat, když mě něco bude trápit atd. Chodíme spolu asi dva měsíce, ale neklape to. Mám Jeffreyho rád, sex s ním není špatný a dá se s ním i rozumně mluvit, ne jako s většinou kluků, které jsem měl. Je chytrý a vtipný, ale kdo ví, co z toho je jeho skutečná stránka, jak teď vidím, že mě podvádí.
„Omlouvám se, Rone. Mrzí mě to. Nechtěl jsem. Byla to hloupost. Oba jsme se opili a nakonec..“
„Nevěřím ti ani hovno z toho, co mi tady říkáš! Sbal si věci a vypadněte oba dva nebo zavolám policii a nahlásím vloupání.“ Řvu na Jeffreyho.
Sotrva Rick zaslechne slovo policie, tak se začíná oblékat a vypadne dřív, než mu vůbec stačím taky něco říct. Dobře mu tak. Vybral si špatného.
„To nemyslíš vážně lásko.“
„Ale jo myslím a neříkej mi lásko.“
„Rone..“
„Řekl sem, ať vypadneš!“ Rozeřvu se znovu. Nejsem výbušný typ člověka a obvykle po nikom neřvu, ale tohle mě naštvalo a hlavně zklamalo. Opět jsem byl naivní a doufal jsem v pravou lásku. Proč už se po tolika ztroskotaných vztazích konečně nepoučím? Sám nevím.
Otočím se na patě a jdu se do kuchyně napít něčeho ostřejšího, abych rozdýchal Jeffreyho nevěru.
Vytáhnu z ledničky čistou vodku a dám si lok bez zapití. Tohle mě snad dokáže trošku probudit.
Nedokážu si ani v klidu sednout, protože jsem nervózní, že je Jeffrey stále tu. Ať vypadne. Nechci ho už mít na očích. Pořád před sebou vidím ten obraz, kdy se Jeffrey nechává ošukat od Ricka.
„Rone..“ Přijde za mnou Jeffrey do kuchyně. Položí tašku svých věcí na podlahu a podívá se mi do očí, ale já uhnu pohledem, protože jsem znechucený. V jeho očích není ani špetka upřímné lítosti.
„Běž pryč a už se nikdy nevracej. Děkuju.“
„Vážně se takhle chceš rozloučit?“
„Co čekáš potom, co jsem tě s někým nachytal v posteli u mě doma? Myslíš že tě obejmu a dám ti pusu na rozloučenou?“
„Mrzí mě to.“
„Ne nemrzí a teď už běž. Nejsi takový za jakého jsem tě považoval.“
„Máš pravdu. Nemrzí mě, co jsem udělal, protože to nebylo poprvé, ale už potřetí a jako vždy jsem si to s tím klukem užil víc, než s tebou.“
Tohle jeho přiznání mi naprosto vyrazí dech. Zvednu se ze židle a vlepím mu takovou facku až málem spadne na zem.
„Co to..“
„Jsi ubožák.“ Popadnu ho za tričko, vezmu jeho tašku a vyhodím ho před dveře.  Celou dobu mě jenom využíval, abych ho zval na drahé večeře a kupoval mu drahé dárky. Hajzl jeden proradný!
Co bych teď měl dělat? Jsem rozčilený, naštvaný, zklamaný, smutný a nešťastný. Vím moc dobře, jaká věc by mi mohla pomoct, ale přemýšlím, zda je na takový výlet vhodná doba. Doma by mě akorát užírala deprese, protože ven by se mi nechtělo, takže možná není zase tak špatný nápad vyrazit na výlet.

Nakládám do auta chladící box, ve kterém je nějaké pivo, ale taky, co by se mohlo jinak zkazit. Nakoupil jsem si spoustu brambůrek, coca-coly, vodky s džusem, ovoce, zeleniny a nějakých energetických tyčinek. Dohromady sečteno a podtrženo je to pro mě jídlo na dva měsíce.
Sbalím si svoje potápěčské vybavení, ale raději ještě jedno náhradní. Deset kyslíkových bomb, které by měly stačit na moje dovádění pod vodou. Tašku se svými osobními věcmi a s oblečením už mám hozenou na zadním sedadle.
„Ještě foťák.“ Připomenu sám sobě. Zaběhnu pro něj domů. Myslím, že mám vše, co potřebuji a můžu vyrazit.
Ještě nechám svojí šéfové vzkaz, že si berou dovolenou nejmíň na měsíc, tak ať mě nehledá.

Zaparkuji auto skoro u loděnice. Vynést všechno na molo u lodi mi zabere asi půl hodiny. Jsem zpocený z té námahy, ale nebylo komu říct, aby mi pomohl.
Moje loď je celkem prostorná a dobře vybavená. Má motor, který ji pohání, ale taky plachty, které roztahuji vždy až nějakých padesát mil od břehu.
Svou tašku hodím na palubu jako první.
Kyslíkové bomby a potápěčské vybavení schovám nahoře na palubě na určené místo pod střechu stejně tak i všechno ostatní. Do podpalubí zatím nejdu, protože nic nepotřebuju.
Odvážu lano, které drží mou loď a vytáhnu taky kotvu.
Hlavně už chci vyplout a nechat se unášet. Ten pocit mě totiž neuvěřitelně uklidňuje.
Vylezu nahoru na můstek a nastartuji motor.
Můj výlet může začít.

Adrian 

Probudí mě nějaký rámus a kroky po palubě.
Někdo je na lodi! Co budu dělat?

3 komentáře:

  1. vypadá to čím dál líp, uvidíme co se stane až se setkají tváří v tvář : )
    šárka

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za kapitolu těším se na další
    Clowers

    OdpovědětVymazat
  3. Tak to bude zajímavé. Jsem zvědavá, jaká bude reakce až zjistí, že má na palubě černého pasažéra. )) DD

    P. S. Jsem ráda, že jsi se vrátila zpátky. ))

    Sall

    OdpovědětVymazat