Believe (35)

Tak zdravím dneska už podruhé :)
Po víc jak půl roce jsem se dokopala k tomu, abych sepsala další díl believe a myslím, že už ho dopíšu a nebudu dělat pauzu.
Tak si to užijte :)




PAULIE

Dívám se ven oknem, jak spolu Jake s Mikem hovoří. Ani jeden z nich se netváří zrovna vesele, jak je jim podobné. Mike je rozzuřený až do běla a můj miláček se tváří nevěřícně.
Rozhodnu se jenom tak nesedět na zadku, a proto se vydám za nimi ven. Zajímá mě, co tam spolu rozebírají.
„Ahoj, Miku.“ Roztáhnu paže, abych objal svého nejlepšího kamaráda.
„Ahoj, zlato.“ Vydechne Mike a obejme mě. Očividně se mu konečně na chvilku uleví.
„Copak se děje? Jsi celý napjatý.“ Ptám se a hladím Mika po zádech.
„To Niall.“ Ukáže na auto Mike.
Udělám dva kroky, abych mohl nakouknout dovnitř přes okýnko. Uvnitř spí Jakeův roztomilý bratranec.
„Něco se děje?“
„Miláčku, tohle bys neměl řešit. Je to pro tebe citlivé téma.“ Přitáhne si mě Jake ochranitelsky k sobě a dá mi pusu do vlasů.
„Citlivé téma?“ Nechápu.
„Jeho otec ho zbil a znásilnil.“ řekne tiše Mike se sklopeným zrakem.
Projede mnou vzpomínka na toho chlípného doktora Rodrigueze, kterému se v nemocnici, když byl Jake v kómatu,  skoro, opravdu jenom SKORO, povedlo mě také znásilnit. Otřesu se odporem a mírně posmutním, protože mě to pořád občas trápí, i když Jake říká, že mě stále miluje. Bydlíme spolu, vzali jsme se, pojedeme na úžasné líbánky, ale i tak mě někdy hlodají pochyby. Neměly by, no po takovém zážitku je to prý normální..
„Je v pořádku?“ zeptám se starostlivě. Tak nějak asi vím, jak se ten kluk právě teď cítí. Dost mizerně. Přesně jako jsem se cítil já. Nikdo mi v tu dobu nemohl pomoct. Jake byl v kómatu a i když jsem mu vše vykládal, tak on spal. Mikovi jsem taky neřekl hned co se stalo a radši jsem dusil v sobě takovou hrůzu. Pomáhaly mi cigarety, a pak Jake. Po strašném zážitku, jako je znásilnění potřebujete u sebe někoho, kdo vás miluje a postará se o vás.
„Já nevím. Nevím, Paulie. Nevím, co s ním mám dělat. Volal mi asi chvilku potom, co mu ten hajzl ublížil. Přijel jsem k němu a našel jsem ho úplně..“ Mike ani nedokáže doříct větu. „Jenom plakal a nakonec usnul.“ řekne nám.
„K otci se v žádném případě nevrátí. Letíme do karibiku až za několik hodin, takže mezitím vyřídím potřebné věci.“ prohlásí Jake.

JAKE

Stále pohledem zkoumám Paulieho výrazy ve tváři, jestli je v pořádku a ten zase zkoumá mého bratránka jestli je v pořádku. Jenom Mike se kouká přemýšlivě někam do dálky.
Nařídím Mikovi, aby odnesli Nialla k nám domů a mezitím se chopím mobilu a dám se do telefonování.
 „Ahoj, tati.“ Pozdravím ho. Je bratrem Niallova bratra, takže si s ním jistě velmi dobře bude vědět rady.
„Ahoj synku. Copak se děje?“ Udiveně se táže otec. Moc si spolu nevoláme. Většinou se totiž stavuju na návštěvu. Teď už ale vlastně ne, když mě matka zavrhla. Mrzí mě to, ale její rozhodnutí respektuji.
„Mám problém s tvým bratrem. Zmlátil Nialla a ublížil mu ještě i jinak.“
„Jak to víš?“
„Můj nejlepší kamarád Mike si s ním něco začal na naší svatbě a Niall mu potom volal. Nevím, kde teď je tvůj bratr, ale Niall je u nás doma. Rozhodně ho nikam v takovém stavu nepustím.“
„Chápu. O bratra se postarám, ale máte přece letět na ty líbánky.“
„Tak nepoletíme. Nemůžu takhle nechat svého bratránka jenom u Mika. Niall ho nezná tak dlouho a mohl by se vyděsit.“
„Tak jim zaplatím letenky a poletíte všichni čtyři. Stejně bude lepší, když odtud Niall vypadne.“

PAULIE

Uložíme Nialla k nám do ložnice na měkkou postel.
„Mohl bys mu donést sklenku vody?“ Poprosím Mika. Potřebuje se něčím zaměstnat, protože kdyby se měl jenom dívat na vyčerpaného spícího chlapce, na kterém mu očividně začíná hodně záležet, tak by ho to ničilo.
Posadím se vedle Nialla a tím ho probudím, i když do teď spal jako zabitý.
„Kde to jsem?“ Ptá se zmateně.
„Ahoj Nialle. Jsem manžel tvého bratrance Jakea. Pamatuješ si mě ze svatby ne? Mike tě sem přivezl.“ Objasním mu ve zkratce. „My ti neublížíme.“ Ujistím ho.
„Kde je Mike?“ zeptá se s roztřeseným spodním rtem.
„Šel jenom..“ ani to nedořeknu.
„Tady jsem.“ Objeví se ve dveřích.
„Nechám vás na chvilku o samotě a zajdu za Jakem.“  prohlásím a zvedám se. Momentálně jsem tu jako páté kolo u vozu.

Jakea najdu venku, jak sedí na patníku jako hromádka neštěstí. Ramena má skrčená a celkově jeho vzezření značí sklíčenost.
„Co tady děláš lásko?“ zeptám se. Posadím se vedle a opřu si hlavu o jeho rameno. Jake mi hodí paži okolo ramen a přitiskne si mě k sobě.
„Jenom přemýšlím.“
„Nad čím?“
„Jak můj strýc mohl Niallovi takhle ublížit. Kdo ví, jak dlouho už ho takhle terorizuje. Mike říkal, že ho znásilnil poprvé, ale mlátí ho už nějakou dobu, podle těch modřin, kterých si všiml. Některé byly vybledlé až skoro žluté a jiné se teprve začínaly zbarvovat do fialové. To co mu prováděl, tak je zvěrstvo.“
„Rozumím, miláčku. Někteří lidé jsou takoví.“ Přitulím se.
„Otec zařídí, aby ho za to odsoudili. Je dost bohatý a vlivný, aby mu zařídil pobyt ve vězení na hodně dlouhou dobu.“
„To bude ale muset Niall svědčit u soudu a postavit se mu.“
„Já vím, jenomže nevěřím, že on se zvládne postavit strachu jenom tak.“

NIALL

Co si ke mně Mike sedl na postel, tak neřekl ani slovo a já také ne. Nevím, co bych říkal. Jazyk mám svázaný na uzel. Do očí se mi stále ženou slzy a nejradši bych utekl někam daleko pryč, kde by mě nikdo neviděl.
Necítím se však v ohrožení, protože vím, že zde mi nehrozí žádné nebezpečí. Bratranec i jeho novomanžel jsou moc hodní a vstřícní. A Mike? Přijel jakmile jsem zavolal. Pomohl mi dostat se z domu. Ten by mi jistě taky neublížil.
Jenomže co můj otec? Až se vrátí zpátky z nonstop baru, tak mě doma nenajde a bude zuřit, kde zase lítám. Potom, co se vrátím, tak si to zase pěkně odnesu. Jako vždy. Kdyby tak ještě žila máma, tak by mu mohla zabránit v tom jeho vylívání si zlosti na svého syna.. Jenomže už nežije.
„Mohl bych se napít?“ vyslovím nakonec, protože mám celkem vyprahlo v ústech.
„Jistě.“ Podá mi Mike opatrně sklenku a dívá se mi přitom do očí. Vidím v nich starost a soucit. Jenže ten já nechci. Nestojím o lítost.

JAKE

Vrátíme se s Pauliem dovnitř domu a zamíříme do ložnice, kde jsou ti dva.
„Ahoj bratránku.“ Usměju se na zbědovaného kluka.
„Ahoj.“ Pokusí se o slabý úsměv.“
„Mám pro vás skvělou zprávu. Poletíme do karibiku všichni čtyři.“
„Cože?“ Otočí se na mě Mike.
„Jo. Takže pakuj domů a sbal si věci. Do hodiny ať jsi zpátky a můžeme vyrazit na letiště. Jinak nám totiž uletí letadlo.“