čtvrtek 30. května 2013

Pan neznámý

Po dlouhé době jsem zase sepsala jednorázovku. Pořád píšu akorát kapitolovky a na jednorázovky nějak není čas, protože nápady vymýšlím pořád do kapitolovek, aby to bylo zajímavé..

Jinak jsem tuhle jednorázovku napsala Katy-chan k narozeninám. Vím, že se zpožděním, ale dřív jsem se k tomu nedostala. Všechno nejlepší lásko :-*

Beta: Teru








Modrovlasý Jonathan zrovna nesl oběd samotnému vládci pekel. Ano, i vládce pekel něco jedl. Tohle byla Jonathanova práce. Starat se, aby měl vládce pekel vše, co potřeboval.
Už takhle sloužil několik let a nijak zvlášť si nestěžoval, protože ochrany před ďábly a podobnými stvořeními se mu dostávalo. Kdyby ji neměl, tak by nežil. Peklo bylo hodně nebezpečné i pro některé místní ďábly. Zabíjení se navzájem bylo na denním pořádku a tresty tady za vraždu žádné nebyly.
Byl pouhým člověkem, když si ho vládce pekel vybral, aby mu sloužil. Dal mu nesmrtelný život, ale za tu cenu se musel navěky upsat do jeho služeb. Na Zemi stejně neměl nikoho, takže souhlasil s návrhem, který mu byl nabídnut.
“Zdravím, pane. Nesu jídlo, které jste si přál.” Sklonil mírně hlavu Jonathan. Nedíval se pánovi do očí. Nikdy.
“Děkuji ti, Jonathane, ale nějak mě přešla chuť, takže to můžeš odnést zpátky do kuchyně.” Odbyl chlapce mávnutím ruky a zahleděl se někam do strany na kamennou zeď.
Jonathan se rychle otočil a švihal s tácem dolů do kuchyně. Pán nebyl v dobré náladě a on nechtěl být ten, na kterém si vylije svoji frustraci. Vždycky bylo lepší raději vyklidit pole, když nebyl v dobré náladě. To pak lítaly všechny možné věci vzduchem.
Tác s jídlem položil na pult v kuchyni.
“Nesnědl nic?” Pozvedla kuchařka jedno obočí.
“Ne.”
“Že já jsem se s tím vůbec chystala. Příště se dojdu zeptat, jakou má náladu, abych nevařila nadarmo.” Mluvila si pro sebe Lucinda a kroutila hlavou.
“Večeři si ale určitě dá, protože bude vyhladovělý.” Usmál se Jonathan, aby ji trošku povzbudil.
“No dobře.” Povzdechla si Lucinda. “Tak si dej alespoň ty, ať nemusím takovou dobrotu vyhazovat.” Přistrčila kuchařka tác k chlapci.
“Děkuju mockrát.”
“Za málo, chlapče. Přijdeš mi nějaký vyhublý. Měl by ses tady za mnou stavovat častěji.”
“Když myslíš.” Zasmál se Jonathan a pustil se do jídla.


Večer, když Jonathan vykonal poslední povinnosti, tak zapadl do své komnaty. Za léta, která v pekle strávil, si ji stihl pěkně vybavit, vyzdobit a zútulnit. Udělal si novou koupelnu s obrovským sprchovým koutem, do kterého by se vešli klidně i tři lidé.
Koupil si postel s nebesy a spousty polštářků. Taky si pořídil skříň, na které byly vyřezány nejrůznější ornamenty.
Se svým bydlením byl naprosto spokojený a trávil v něm skoro všechen svůj volný čas. Nechtěl se poflakovat po pekle, aby se mu náhodou ještě něco nestalo. Byl ustrašené povahy.
Zapadl do postele a doufal, že neznámý milenec za ním dnes v noci přijde znovu. Za poslední asi měsíc nevynechal ani jeden den, kdy by za ním nepřišel, ale i tak měl Jonathan strach, jestli se vrátí...Příliš si zvykl na jeho něhu..Nikdo k němu nebyl nikdy takový hodný a jemný..Asi proto se do pana neznámého zamiloval...


Hnědovlasý kluk se podíval na čas..
Jedna hodina ráno. Akorát čas, aby vyrazil.. Kam? Za chlapcem jehož krásy se nemohl nabažit.
Nepozorovaně proklouzl do jeho komnaty.
Všude kolem byla tma jako v pytli, takže neměl šanci ho spatřit a dozvědět se, kdo ve skutečnosti je.
Potichoučku se plížil k posteli. Snad mu brouček neusnul.
Z kapsy kalhot vytáhl černý šátek, kterým mu jemně převázal oči.
“Přišel jsi.” Zašeptal Jonathan. Nemohl se skoro nadechnout. Zase ten zvláštní pocit, kdy neviděl. Cítil se velice zvláštně. První noc s neznámým se šíleně bál, ale teď už věděl, že by mu neublížil. Přesto tápal jako na moři.
Jonathan se převalil z boku na záda a nadechl se.
“Bojíš se?” Naklonil se hnědovlásek nad chlapce.
“Ne..jenom si prostě připadám nesvůj, když mám zavázané oči.” Přiznal barvu.
“Je to nutné.” Pohladil chlapce po tváři.
“Chtěl bych tě vidět.” řekl konečně Jonathan svoje přání nahlas. Nevěděl, jak pan neznámý vypadal a dokonce neznal ani jeho jméno. Nic mu neprozradil.
“Nejsem zajímavý pro tvá očka.” Uchichtl se.
Aby zabránil dalším řečem a vyptávání se na jeho osobu, tak roztomilého Jonathana políbil na rty. Okamžitě se do hry jazyků zapojil. Za ten měsíc zjistili oba, co se líbí tomu druhému.
Nedávali přednost nějaké dlouhé předehře.
Hnědovlásek odkryl deku z chlapce a nestačil se divit. Byl pod ní zcela nahý.
“Proč jsi přestal?” Ptal se trochu vyděšeně Jonathan. Netušil, co se dělo. Nic neviděl. Strašně ho ten hnusný pocit bezmoci štval, ale nechtěl šátek sundat, kvůli NĚMU.. Mohl by se naštvat a už nikdy víc by se za ním nevrátil.
„Kochám se tvým přenádherným tělem.“ řekl zastřeným hlasem a sklonil se k jeho bříšku, které prostě musel políbit. Chlapec zatajil dech, když se horké rty neznámého dotkly jeho studené kůže.
Neznámý druhou rukou putoval do chlapcova rozkroku. Uchopil jeho penis tyčící se do výšky a velice pomalu ho začal třít.
Jonathan si skousl ret a potlačoval vzdych.
„Víš, jak rád slyším, když vzdycháš, tak proč to zadržuješ, maličký?“ Usmál se neznámý. Jonathan jeho úsměv ovšem vidět nemohl, jelikož měl stále zavázané oči.
Když přidal na tempu, tak to Jonathan nevydržel a nahlas vzdychl jako laciná děvka.
„Tak se mi to líbí.“ řekl potěšeně neznámý.
Před tím, než Jonathana přetočil na břicho, tak mu věnoval jeden krátký polibek. Dneska měl velké oči, takže se bál, aby mu stačila celá noc na jeho vyřádění se.

Jonathan se ráno probudil.
Samozřejmě sám a bez šátku na očích. Nezůstal zase žádný přímý důkaz návštěvy neznámého. Jako by tady vůbec nebyl.
Noc, kterou spolu prožili, byla jedna z těch nejlepších, ale už ho přestávalo bavit to skrývání. Chtěl vědět, s kým vlastně spí každou noc… Chtěl vědět, do koho se vlastně zamiloval.. Počkat. Zamiloval? Nemohl přece milovat někoho milovat, když ani neviděl jeho tvář.. Ovšem vysvětlovat to Jonathanově srdci by bylo asi složitější.
Překulil se i s dekou na stranu. Byl smutný a nechtělo se mu dneska vstávat do práce. Vlastně se mu dnes nechtělo pracovat vůbec. Začínala na něho lézt deprese…
Hodil si na sebe kalhoty a volné tričko a šel za vládcem pekel, aby se dneska z práce omluvil, že mu není dobře. Skutečně vypadal docela sklíčeně, a tak pán souhlasil s jeho volnem, protože žádné ještě neměl.
Jonathan se vrátil zpátky do postele, kde si lehl.
Dal se do přemýšlení.
Co by se asi stalo, kdyby si dnes v noci strhl z očí šátek, až neznámý přijde a konečně jej spatřil? Skutečně by se na něho zlobil? Jeho hlas..hlas neznámého mu připadal hrozně povědomý, ale nedokázal jej správně zařadit. Vůbec netušil, kdo by po něm tak moc šíleně mohl toužit. Vždyť ani nebyl nijak hezký. Hubená postava bez jakýchkoliv svalů, divné modré vlasy a oči nezajímavé barvy.  Nechápal, co se neznámému na něm tolik líbilo a přitahovalo ho…
Chtěl by s ním víc, než jen spát. Jasně, že si i někdy povídali, ale…nestačilo to. Jonathan se zamiloval..Nešťastně se zamiloval. Neznámý totiž nevypadal (jaká ironie) na to, že by chtěl nějaký vztah. Jonathan naopak ano. Kdyby byl s ním, tak zajisté.
Po tváři mu steklo pár slz, které nechal volně skanout a ani je neutíral.
Zanedlouho na to usnul.

Vstal až večer, kdy si ho k sobě přitahovaly něčí paže. Otevřel oči, ale viděl jenom černo, jelikož měl znovu šátek.
Nechtěl ho na očích. Už ne.
„Proč jsi dneska nebyl v práci?“ Políbil ho neznámý na krku.
„Cítil jsem se mizerně a vyčerpaně.“
„Snad tě nezmohla včerejší noc?“
„To taky.“
„Stalo se něco?“ Zajímal se neznámý. Tiskl k sobě malé tělo chlapce. Měl šílenou touhu jej ochraňovat. Snad mu nikdo nic neudělal.
„Už takhle dál nemůžu.“ Vytrhl se Jonathan z jeho objetí a stulil se do klubíčka. Po chvilce se ozval jeho tichý pláč.
Neznámý vůbec nevěděl, jak reagovat na jeho chování.
„Dál nemůžeš co?“
„Chodíš za mnou každou noc. Občas si semnou povídáš. Pomilujeme se. Ty odejdeš a další den je to všechno nanovo. Už takhle dál nemůžu. Zamiloval jsem se do tebe a přitom ani nevím, jak vypadáš. Chci si sundat šátek.“ Jakmile vypověděl, co měl na srdci, tak se mu nesmírně ulevilo. Konečně neznámý věděl, co k němu Jonathan cítil.
„Jonathane..“ Povzdechnul si neznámý. Čekal tohle..
„Víš, kdo jsem. Víš o  mě úplně všechno.“
„ Tak mi krucinál dovol sundat si ten šátek.“ Jonathan se posadil a sáhl rukou za okraj šátku, chystajíc se jej strhnout.
Ruka neznámého ho zastavila.
„Nejde to, Jonathane.“
„Proč?“
„Nemůžu ti říct, kdo jsem.“
„Dobře.“ Polknul Jonathan. Věc, kterou se chystal říct, byla jedna z nejtěžších, jakou kdy musel vyslovit. „Odejdi a už se nevracej.“
„Jonathane..“
„Odejdi, hned!“ Vzlykl. Chtěl už být sám. Jak si jenom mohl myslet, že by byl ochotný mu dovolit sundat si šátek z očí.
„Jak chceš.“ řekl kamenně neznámý.
Jonathan zacítil, jak opustil postel a poté slyšel, jak odešel z pokoje.
Konečně si strhl černý šátek a začal naplno plakat. Hodiny se nemohl uklidnit, a pak znovu usnul neklidným spánkem. Plakání jej totiž vyčerpalo až příliš.

Ráno se Jonathan probudil s jistým rozhodnutím.
Chtěl zrušit smlouvu s vládcem pekel. Znamenalo by to ztratit nesmrtelnost a vrátit se zpátky na Zem. Právě to chtěl.
Pryč odtud.
Pryč od neznámého.
V ruce stále svíral černý šátek. Jediná věc, která po něm zůstala. Alespoň měl jistotu, že se mu všechny ty noci nezdály.

„Jonathane opravdu tohle chceš?“
„Ano, pane. Mám přece tu možnost.“
„Samozřejmě, že máš. Jenom je to pro mě překvapující. Myslel jsem, že jsi zde spokojený.“ Krčil vládce pekel obočí. Snažil se přijít na nějaký důvod, který by Jonathana přiměl k odchodu. On sám se k němu nikdy hnusně nechoval.
„Osobní důvody, raději bych se vrátil na Zem. Prosím vás, pane.“ Chlapci se chtělo znovu plakat, ale před vládcem pekel se držel. Nechtěl vypadat jako slaboch.
„Jak myslíš, Jonathane. Můžeš bydlet v jednom z prázdných bytů, co vlastním. Nechám ti tam přestěhovat všechny věci, co máš ve své komnatě ještě dnes. Večer už budeš spát na Zemi.“
„Děkuji.“
„A ještě něco. Jakmile ti seberu tvou nesmrtelnost, tak se budeš pár dní cítit unaveně. Pořádně se prospi.“
„Ano, pane.“
„Doufám, že se rozhoduješ správně, Jonathane. Byl jsi mým dobrým pomocníkem.“
Skoro si až Jonathan myslel, že mu bude chybět.
Otočil se na patě a opustil místnost.
Konečně vypadne a neznámého už neuvidí.

„Tati?“
„Ano, synu?“ Zvedl ďábel hlavu.
„Vážně Jonathanovi dovolíš jít zpátky na Zem a vezmeš mu jeho nesmrtelnost? Šel jsem okolo a náhodou jsem zaslechl váš rozhovor, tak se omlouvám, ale zajímá mě to.“
„Má právo se rozhodnout, jak sám uzná za vhodné. Nebudu mu v jeho rozhodnutí bránit a držet jej tady násilím.“
„Dobře.“ Odkašlal si Oscar. „Tak se měj. Musím jít.“ Rozloučil se s ním v rychlosti.

Jonathan si vybalil těch pár věcí v prostorném bytě, ale nechtělo se mu, kdo ví jak uklízet. Přesně, jak říkal vládce pekel, tak byl poněkud oslabený..
Zapadl proto do postele. Zdálo se mu, že poslední dobou pořád jenom spal a vlastně ani nedělal nic jiného.
Už skoro usínal, když se mu kolem pasu obtočili velice známé paže.
Jonathan otevřel oči a byl velmi překvapený…
Viděl. Na očích neměl šátek. Byl však k neznámému otočený zády.
„Zašlo to až moc daleko. Nechtěl jsem, abys odešel, Jonathane.“ šeptal mu do ouška stále ještě neznámý.
Jonathan..byl totálně v šoku. Konečně se mohl podívat, do koho byl zamilovaný. Sevřel se mu strachem žaludek.
Chtěl ho vůbec vidět?
Ale jo chtěl.
Rychle se přetočil, kdyby si to náhodou chtěl rozmyslet.
„Oscare?“ Vydechl Jonathan. Zíral na hnědovlasého kluka. Na kluka, který byl synem vládce pekel, a proto o něm taky všechno věděl.
„Kdo sis myslel, že jsem?“ Zasmál se Oscar.
„Já nevím. Nijak jsem nepřemýšlel nad možnými kandidáty, ale ty bys mě nenapadl ani náhodou. Já..promiň mi.“
„Za co se omlouváš?“
„Ty jsi něco a já jsem nic. Nikomu nikdy neřeknu, co jsme spolu měli.“ Kousal si Jonathan ret.
„Pššt! Nech takových řečí. Nemusel jsem za tebou chodit, ale šel jsem..uvědomil jsem si, že bys mi hrozně chyběl a jediná možnost, jak tě dostat zpátky byla odhalení.“
„Vím, kdo jsi, ale stejně..“
Oscar si povzdechl nad Jonathanovým chováním. Byl tak ustrašený… Nechtěl, aby si myslel, že mu na něm vůbec nezáleží. Nebyla to totiž pravda.
„Miluju tě, Jonathane tak jako ty mě. Nehledej v tom žádnou vědu.“


5 komentářů:

  1. Kyáááááá!!!!
    Fruxíku!!!!! :***
    Tohle bylo sladce dokonalé!!!
    Moc tě děkuju lásko za takový krásný dárek a vůbec nevadí, že byl o trochu později, protože jsem si ho dokonale užila, sice jsem si na začátku myslela, že to bude vládce pekel, ale takhle je to lepší!!!!
    Ještě jednou moc děkuju lásko :*** ♥

    OdpovědětVymazat
  2. Vydarená jednorázovka. Páči sa mi, že Oscar sa nakoniec rozhodol odhaliť svoju identitu aby neprišiel o svoju lásku no mohol to urobiť o čosi skôr. Aj keď je pravda, že až keď hrozí, že prídeme o to na čom nám záleží, začneme konať. Díky bolo to super čítanie.

    Catulus

    OdpovědětVymazat
  3. Taky jsem si zezačátku myslela, že to bude vládce pekel. xDD
    Povídka byla krásná, sladká, prostě ňuní! <3

    S.

    OdpovědětVymazat
  4. Roztomilé. Jako první mě napadl vládce pekel, ale nevypadalo to tak. A pak že má syna a už mi to bylo jasné :) Moc hezké, Fruxíku.

    OdpovědětVymazat
  5. Widlicka
    Kráááásnééééé <3 nádhernéééé ^^
    doufám, že se spolu vrátí a získá opět svou nesmrtelnost ;-)

    OdpovědětVymazat