pondělí 25. března 2013

Ostří (15)



Mám nové ostří, tak snad jste rádi.. Další kapitolu už jsem napsala včera a zítra přibude believe..

Věnování: Catulus (promiň, nechtěla jsem tě minule tak rozplakat. :-*))

Beta: Teru




Lenny

Nejsem ve sprše moc dlouho, aby na mě Sebastian nemusel čekat. Navíc jsem objednal pizzu a kdo ví, co on dělá. Ještě by si tu pizzu odvezli zpátky a my bychom tím pádem přišli o dobrou večeři.
Vylezu ven ze sprchy a obleču se zpátky do riflí a trička. Vlasy mám mokré a kape mi z nich voda, a proto je protírám ručníkem.
Jdu do kuchyně, kde si myslím, že by mohl Sebastian být. Všimnu si kousku papíru, co je položený na stole. Ten jsem tam já nedával. Nakloním se blíž, abych viděl vzkaz, který je na něm napsaný.

Nikdy se nebudu cítit v bezpečí. ON si mě najde kdykoliv a kdekoliv. Bude lepší, když to všechno skončím. Mrzí mě to.
                                                       Sebastian

Koukám na ten vzkaz. Párkrát zamrkám a zaostřím znovu pohled na písmenka, která Sebastian psal roztřesenou rukou. Co se, sakra mohlo stát, mezitím, co jsem byl ve sprše, že udělal tohle?
„Sebastiane?!!“ Zakřičím do ticha domu. Vzkaz na rozloučenou odhodím na zem. Proběhnu všechny pokoje v mém domě, i když vím, že jej stejně nenajdu. Nemýlím se. Nikde není.
Beru klíčky od auta a mířím k němu do bytu. Nemá, kam jinam by šel. Leda by se nechtěl dobrovolně vydat Evanovi, jenomže o tom pochybuji. Napsal „všechno skončím“. V duchu se modlím k bohu, aby to opravdu nemyslel tak, jak jsem to pochopil já. On nebude skákat z mostu. Nenadopuje se prášky. Neoběsí se. On se podřeže.
Při této myšlence přitlačím pravou nohu na plyn, abych jel rychleji. Musím se tam dostat včas.

Do Sebastianova bytu se dostanu lehce. Okopíroval jsem si jeho klíček od bytu právě pro takovéhle případy. Neví o mém počínání za jeho zády, ale ani to vědět nemusí, protože je to pro jeho dobro. Opravdu jsem teď za to rád. Nebýt klíčku…musel bych buď vyrazit dveře anebo jít za správcem domu. Příliš vynaloženého času, který nemám.
„Sebastiane?“ Zavolám na něho. Přímo nečekaně zůstane stále ticho.
Proběhnu jeho malý byteček. Dveře koupelny jsou zavřené.
Pěstí začnu bušit na dveře.
„Sebastiane! Otevři!“ Mlátím stále rukou, ale on mi neodpovídá. Chci být silný, no do očí mi stoupají slzy. Nemůže mě takhle sprostě opustit. Je to sobecké!
Poodstoupím ode dveří, abych je mohl vyrazit. Ohlušující rána prořízne ticho.
První, co vidím, když se ocitnu v koupelně, tak je vana zbarvená do červena a potápějící se Sebastian.
Okamžitě k němu přiskočím. Posunu ho tak, aby se mu nepotápěla hlava a on tím pádem mohl dýchat.
Z kapsy tasím mobil a volám 911.
„Dobrý den, jak vám mohu pomoci?“ Zeptá se milý ženský hlas.
„Podřezal se mi přítel. Pošlete sem rychle sanitku.“ říkám zmateně.
„Hlavně se uklidněte..“ Jak mi v téhle chvíli může někdo neznámý říkat, abych se do prdele uklidnil?!!
„Jo.“
„Kde jste?“
„Je to 54 ulice…“ Diktuju té babě adresu a hned potom, co mi poví, že sanitka dojede do pěti minut, tak zavěsím.
Vytáhnu Sebastiana z vany. Položím ho na podlahu a pod hlavu mu dám kostkovanou košili, která leží na zemi. Ruce má dodělané teda solidně.
V malé toaletní skřínce objevím lékárničku. Vyhážu bokem všechno, co nechci. Převážu mu ruce obvazy.
„Všechno bude dobré, Sebastiane.“ Zalykám se. Nahnu před jeho pusu, abych se ujistil, jestli dýchá. Slabě, ale přece.
„Už jede pomoc, lásko. Zachrání tě.“ Mluvím na něho. Porozhlédnu se po koupelně. Vezmu suché ručníky, které má Sebastian přehozené přes kovové tyče, a zabalím ho do nich.

V životě se mi tak neoddechlo. Doslova mi snad spadl kámen ze srdce.
Sedím u Sebastianova lůžka v nemocnici. Ruce má ovázané, je přikrytý peřinou, oblečený v pyžamu a klidně spí.
Sanitka se zdravotníky přijela včas a oni ho zachránili. Nechtěl jsem od něj ani na krok, ale zdravotníci potřebovali místo. Potom, co mi řekli, že jsem odvedl dobrou práci a teď už to mám nechat na nich, tak jsem je nechal. Pomohli mu a já jsem tady teď s ním. To je jediné, na čem záleží. Sebastian. Nikdy pro mě nikdo neznamenal tolik moc, jako znamená on pro mě.
Nevím, co by se stalo, kdybych si dal delší sprchu..Kdybych si nevšiml vzkazu…Kdybych nedupl na plyn..Kdybych neměl ten klíček od Sebastianova bytu..Kdybych neuměl vyrazit dveře…Kdybych hned nezavolal záchranku..nedokázal bych už žít bez Sebastiana.
Pohladím ho po ruce a něžně ho za ni vezmu. Nijak s ním nehýbám, aby se neprobudil.
 „Miluju tě, Sebastine.“ Vyznám nahlas poprvé svou lásku k němu. Skloním hlavu a z očí mi kanou slzy. Vím, že teď už všechno bude v pořádku, ale myslel jsem, že už jsem ho ztratil.
Co se stane, tak nečekám, protože mi Sebastian jemně stiskne ruku.

7 komentářů:

  1. snad už poslední pokus snad už Lennymu uvěří že ho chce chránit Katka

    OdpovědětVymazat
  2. Bože Fruxíku, to bylo tak.... už nám to prosím nedělej!!!
    Jsem ráda, že ho Lenny zachránil a věřím že mu ted lítá hlavou spousta otázek "co by kdyby" ale hlavní je, že to stihl!!!
    Jestli je Sebby vzhůru a slyšel ty dvě slova, myslím, že mu to hodně pomůže, přinejmenším bude vědět, že je tu někdo, komu na něm záleží a miluje ho...taky si myslím, že bude ze začátku na Lennyho naštvaný, že ho zachránil a nenechal ho odejít, ale stejně tak brzo pochopí, že Sebby ho nikdy neopustí protože ho má moc rád a záleží mu na něm...
    Moc hezky si puso napsala!!! ♥

    OdpovědětVymazat
  3. Sebe, ty jeden idiote, jak tě mohla napadnout taková blbost?! Svět je nespravedlivý, člověk vlastně nemůže ani skončit se životem, aby tím někoho nenaštval nebo nezarmoutil. Jenže Seb je blb. Měl si uvědomit, že tím Lennymu ublíží. A právě kvůli tomu to neměl udělat! Blbec jeden!

    OdpovědětVymazat
  4. Sebastian je debil a udělá to zase !! :P chudák Lenny :/ těším se na další část :) Dívka z Bostonu

    OdpovědětVymazat
  5. Ďakujem za venovanie. No prosím už sa nikdy viac neospravedlňuj, že Tvoje dielo čitateľa rozplakalo. To, že sa tak stalo je znamením toho, že Tvoje písanie je dosť silné aby preniklo čitateľovi do srdca i duše. Ber to ako poklonu Tvojmu umeniu. Ak sa jedná o tak krásne a precítené dielo ako toto, tak ja nemám problém i vyroniť slzy a som nesmierne rada, že mám možnosť ho čítať. Táto kapitola priniesla úľavu. Áno to, že sa Sebastián chcel zabiť bolo od neho nanajvýš sebecké, ale Lenny tiež musí pochopiť, že keď človek žije v neustálom strachu a beznádeji tak sa mu samovražda núka ako jediné a najlepšie riešenie. Nepozerá na to ako hlboko dokáže svojím činom zraniť. Ako vidno tak Lenny Sebastiána už dosť dobre pozná, pretože vedel aký spôsob smrti si vyberie. Našťastie dokázal predvídať a dal si urobiť kľúč od jeho bytu. Myslím si, že Lennyho vyznanie Sebastiánovi dalo nádej na lepšiu budúcnosť. No budú toho musieť ešte veľa preskákať aby boli spolu šťastní. Budú sa musieť zbaviť Evana a s ním i Sebastiánovho strachu z neho a to pôjde naozaj ťažko. Teším sa na pokračovanie :)

    Catulus

    OdpovědětVymazat
  6. Je dobře, že Lenny Sebyho zachránil. :) A nechápu, proč Lenny Evana nezabije. Seby by pak měl pokoj a všechno by bylo v pořádku :)

    OdpovědětVymazat
  7. Widlička
    Waaauuuuu to byl fofr, těch několik dílů, co přibyly od mé poslední návštěvy byly fakt hustý!
    Čím začít? Evan, divím se, že měl odvahu za ním přijít, když ho znásilnil, uvěznil a týral... měl by se správně bát, že ho udá na policii. Nechápu, proč ho Sebastian neudal, mohl se ho zbavit nadobro. Od Lennyho to bylo super ta rána, škoda, že mu jich nedal více ;-)
    Nechápu, kde vzal ten zmetek Sebastianovo číslo, zmetek jeden. Seby, Seby, měl jsi jít za Lennym, přece víš, že tam Evan někde teď je, nemohlo to být až takovým překvapením, a né si hned jít ublížit. Hrozně jsem se bála, že to Lenny nestihne, hlavně když se Sebastian pozamykal. :_(
    Myslím, že by mu měl nyní Lenny pořádně vyčinit. Potřebuje pořádně probrat a vidět, že Lenny není žádné mávátko (že se Evana nebojí), že se umí i pořádně rozčílit a přitom mu neublíží - leda tak pětadvacet ;-) jak by ho bolel zadek, tak by nemohl myslet na blbiny s žiletkou. ;-P Rozhodně se už psychologovi nevyhne, přijde za ním už v nemocnici, což je dobře.

    OdpovědětVymazat