středa 27. března 2013

Mafie (13)

Tak minule jste se dozvěděli, co je Carter zač a tady máte pokračování. Fakt mě mrzí, že to trvalo tak dlouho. Slibuju, že se polepším. Aspoň teď, když mám prázdniny.

Věnování: Stella S-E

Beta: Teru :-*




Gabriel celý den strávil v posteli s notebookem. Nemohl nikam jít, protože nechtěl obtěžovat bodyguarda sestry, a tak se snažil zabavit filmy a online hrami.
Najednou si přišel sám a opuštěný. Bez Cartera..jako by část něho chyběla. Přirostl mu hodně k srdci a taky velice rychle se do sebe zamilovali. Doufal, že jim to vydrží dlouho, protože už si asi nedokázal život bez něj představit. Jasně, že říkal to samé, když zemřel Larry, ale tohle bylo jiné. Cartera hluboce miloval, za to Larry byl prostě někdo, kdo s ním žil hrozně dlouhou dobu. Rodina. Přítele milujete jinak, než rodinu.
Dostal chuť na něco k jídlu, a tak vyrazil do kuchyně. Venku už byla tma, ale u nich na dvoře a okolo domu ne. Všude svítila světla a taky postávali chlápci s pistolemi, kteří to tady hlídali velice ostražitě. Měli povolení zabíjet. Samozřejmě to bylo nelegální, ale jeho otec vlastně směl dělat, co se mu zlíbilo.
Nikdo do jejich velkého paláce nestrkal nos, protože se taky mohlo stát, že by o něj nemilým způsobem přišel. Vlastně se nedalo z oken koukat nikam na ulici. Kolem byly postaveny vysoké cihlové zdi a stromy, které stáli zvenčí moc blízko, a dalo by se po nich vlézt na pozemek, tak byly pokáceny. Pro jistotu. Někdo by si mohl říct, že je to tady jak v přepychovém vězení. Gabriel si to ale nemyslel. On měl zázemí a byl synem mafiána, takže mu nic nehrozilo. Začal však o té myšlence pochybovat. S Carterem dělali zakázané věci a on za ně mohl tvrdě platit. Jak by se o nich však dozvěděl, když by je neprozradila Amélie? Skrývali svůj vztah velice dobře.
Na občasných společných večeřích, které jako rodina pořádali, tak se k sobě chovali možná až moc odměřeně, ale alespoň tím pádem nikdo nepojal podezření. Koho by taky napadlo, že zrovna synáček mafiána bude gay. Asi nikoho.
Gabriel sešel schody z patra dolů a zamířil do kuchyně. V domě bylo nezvykle ticho. Pokrčil rameny a nějak vážněji se tím nezaobíral.
V kuchyni si vzal z ledničky přichystanou bagetu. Vždycky tam byly po domácku připravené alespoň tři. Jejich hospodyňka věděla, co má každý rád, takže jídlo nebyl problém.
Rozhodl se jít zpátky nahoru do postele, ale v mezipatře se zastavil, aby se zadíval z okna.
Hlavním bránou právě projížděla dvě auta. Jedno z nich bylo určitě otcovo a to další..jeho? Že by se někde potkal jeho otec s Carterem a pak společně zamířili domů? To se mu nezdálo pravděpodobné.
Sledoval, jak obě auta zastavila na nádvoří vedle sebe. Světla jim zhasla a vypnuli motory.
Z Carterova auta vystoupili dva otcovi muži. Z dalšího pak jeho otec se svým hlavním bodyguardem. Carter nikde. Nechápal to.
Raději si šel zalézt do pokoje. Však on se Carter dřív nebo později musel ukázat.

Michi se odtrhl od Améliiných rtů, protože mu zapípal jeho služební blackberry.
„Zlato, tohle si musím přečíst.“ Omlouval se Amélii, protože viděl, jak smutně se na něj koukala.
„Já vím.“  řekla jenom. Michi si sáhl do kapsy pro blackberry a přečetl si zprávu, která mu tam blikala. Byla od jeho šéfa Manuela. Měl okamžitě přijít k němu do kanceláře.
„Budu muset jít.“ Zvedal se Michi z postele, ale Amélie si ho k sobě přitáhla a dala mu ještě jednu pusu.
„Přece neodejdeš bez polibku na rozloučenou.“ Usmála se.
„To máš pravdu. Přijdu, jak nejdřív to půjde. Slibuji.“  Pohladil svou lásku po tváři a odešel za prací.
Manuelova kancelář nebyla daleko. Zaklepal a vstoupil dovnitř, jak bylo zvykem.
„Dobrý večer, šéfe. Co jste potřeboval?“
„Posaď se, Michi. Chci se na něco zeptat.“ Pronesl velice tajemně velký kápo.
„Tak jo.“ Usedl tedy do křesla a čekal, na co se ho hodlá ptát.
„Pracuješ u mě jako bodyguard už hodně dlouho. Vím, že jsi vůči mně zcela loajální a nepodrazil bys mně, a tak se ptám, jestli víš něco o Carterových plánech?“
„Prosím?“ Nechápavě pozvedl obočí. Jakých plánech???
„Carter je policajt. Asi FBI nebo něco takového. Zatím nevím. Chtěl jsem vědět, zda o tom něco nevíš, když jsou Gabriel a Amélie často spolu, tak i vy jste, a tak jsem myslel, že ti třeba mohl něco říct.“
„Ne. Já o ničem nevím. On..jako vážně? No do prdele. Je ještě naživu?“ Ptal se Michi. S Carterem si rozuměli a nikdy by ho nenapadlo, že zrovna on.. byl vážně překvapen.
„Jo. Mám s ním ještě nějaké plány. Potřebuji z něj dostat informace. Klasika.“ Neřešil to nijak Manuel. „Můžeš jít.“ Propustil ho a zakoukal se do počítače.
Michi naprosto zaskočen opustil Manuelovu pracovnu a utíkal okamžitě za Amélií.
Chudinka se ho lekla, jak vpadnul do dveří.
„Co se děje, proboha?“ Michi musel zaklapnout dveře před tím, než jí vůbec něco mohl říct.
Nemohla uvěřit jeho slovům stejně, jako jim on nemohl uvěřit, když mu to Manuel pověděl.
Hned psala Gabrielovi, ať přijde do jejího pokoje.

Nechápal, co mu sestra chce, takhle pozdě. Carter se pořád nevrátil a on z toho byl celý nevrlý. Proto bez úsměvu na tváři vešel do jejího pokoje.
„Tak co potřebuješ, Amélie?“ Povzdychl si.
„Bráško…Myslím, že by sis měl jít sem za mnou sednout.“ řekla. Gabriel se na ni zadíval. Ve tváři byla celá smutná a ustaraná.
„Co se děje?“
„Pojď sem.“
„Fajn, ale jenom na chvilku. Carter se ještě nevrátil a já na něj čekám..“
„Nevrátí se, Gabrieli.“
„Proč by se neměl vrátit? Má jenom den volna a asi se někde zdržel, tak přijde později.“
„Ach Gabrieli. Carter on.. patří k jiné straně. K policajtům.“
„To není možné.“ Vrtěl Gabriel hlavou.
„Je mi to líto, bráško. Asi..asi bude v suterénu, protože Michi byl za otcem, jestli něco neví a ten mu řekl, že z něj potřebuje ještě dostat nějaké informace.“ Objasnila mu to celé Amélie.
Gabrielovi se do očí nahrnuly slzy.
Cítil se zrazený.
Měl vztek na Cartera.
Měl o něj strach.
Vlastně neměl strach. Příšerně se bál, protože když jeho otec chce z někoho něco dostat, jde na to jedině přes..mučení..

6 komentářů:

  1. Nyuuu...
    Dlouho to tu nebylo, ale já věděla, kdy jsem skončili a o to víc čekala na pokračování...
    O Osudu Cartera jsem se nedozvěděli nic nového...
    Ale za to Gabriel už všechno ví a je mi jasný, že se cítí zrazený, ale na druhou stranu se o něj bojí...
    Jsem zvědavá, co teď plánuješ!!! ♥

    OdpovědětVymazat
  2. To neva, že trvalo dlhšie pridanie kapitoly. Myslím, že každý kto má rád túto poviedku v pohode počká :) Nie je prekvapujúce, že pravda Gabriela ranila a nemohol jej uveriť. Som zvedavá či mu ten strach dodá odvahu aby nejako Carterovi pomohol. Je to síce na prvý pohľad nemožné no on pozná okolie i svojho otca najlepšie. I keď je pravda, že nemá veľké šance. Aj keby sa mu podarilo ho oslobodiť nemali kam utiecť, keďže Gabrielov otec by ich našiel i v pekle. A tiež nie je isté či mu pomôže. Síce sa o neho bojí no to nie je záruka toho, že mu bude naďalej dôverovať. Som veľmi ale veľmi zvedavá ako to bude ďalej pokračovať :)

    Catulus

    OdpovědětVymazat
  3. vůbec nevadí, že to trvalo delší dobu jak už nekdo přede mu řekl kdo má tuhle povídku počká si :DD no a sem zvědává co bude teď, jestli Gaby nějak pomůže Cartrovi nebo co se vlastne bude dít :DD
    PS.: díky za věnovaní :DD

    OdpovědětVymazat
  4. Opravdu Gabiho lituji. Miluje Cartera, ale... nemůže se postavit proti svému otci. A když hodná jeho otec Carterovi ublížit...jsem zvědavá, co udělá.

    OdpovědětVymazat
  5. Ty se v psaní dramatických konců vyžíváš, že jo? :D A už vím, jak to bude dál :D Gabriel půjde za jeho otcem a řekne mu o jeho vztahu s Carterem a otec nechá Cartera jít. (dobře, možná je to jen moje zbožné přání, ale nevadí, třeba mé prosby vyslyšíš)

    OdpovědětVymazat
  6. Och takto to ukoncit, to som zvedavy co spravi, ako mu pomoze. Uf...tesim sa na dalsiu cast :)
    Jin

    OdpovědětVymazat