čtvrtek 28. března 2013

Believe (20)

Ani jsem si nevšimla, že už je dvacátá kapitola. Nějak rychle nám to ubíhá... Samozřejmě do kapitolovky hodlám ještě něco vložit, ale pomalu se nám to taky uchyluje ke konci .

Beta: Teru :)

Věnování: Mám speciální věnování pro Šotečka. Má dneska narozeniny, a proto zase na blog něco přibylo. Můžete jí za to poděkovat. Všechno nejlepší ještě jednou zlato :)) Užij si narozeniny a doufám, že se ti ta kapitola i všem ostatním bude líbit .)






Paulie

Tázavě se na Jakea podívám a on se na oplátku jenom nevinně usměje. Je to přesně ten úsměv, který mě dostává do kolen.
„Já ti nebudu bránit.“ Pokrčím rameny. Sám nevím, co se to teď seběhlo. Vyspali jsme se spolu. Samozřejmě jsem Jakea chtěl a stále chci, ale nečekal bych, že zrovna on udělá první krok. Já jsem ten, co se po něm vrhal a snažil se ho svést. Cítím se najednou takový..šťastnější…
Jake chytne mou ruku a vede mě do sprchy. Jdu poslušně za ním a sleduju jeho holý zadek. Skousnu si ret, abych nevzdychl.
Jsem natlačen do sprchového koutu a přitisknut na kachlíkovou zeď. Studí mě do zad a po celém těle mám husí kůži, ale na druhou stranu jsem rozpálený tím, co se děje. Začíná mě líbat a celé jako by se to dělo znovu.
„Jakeu, prosím dost.“ Zastavím ho rukou položenou na jeho hrudi. Ne že by se mi jeho počínání nelíbilo. Jen je toho nějak moc. Sotva si zvykám, že by se Jake mohl vrátit a už…
„Dobře.“ Odkašle si a poodstoupí. Nemá příliš kam, ale dál ode mě.
„Promiň já..“
„Neomlouvej se mi. Máš právo si říct dost. Já si to taky řekl, když jsi mě líbal.“ Usměje se Jake.
„To je pravda. Jenom potřebuju čas.“
„Beru.“ Přikývne a vystoupí. Nechá mě tam samotného stát pod tekoucí teplou vodou. Uklidňuje mě to aspoň trošku.

V pokoji si na sebe natáhnu domácí tepláky a jedno z Jakeových triček, které jsem si ukradnul. On si ho vlastně teď nepamatuje a ani neví, že je jeho, ale určitě mu to dojde, protože je na mě velké.
Ulehnu na gauč v obýváku a zapnu si televizi. Hrají tam samé nezajímavé pořady, které mě uspávají.
Pořádně se proberu, když přijde Jake.
„Můžu si sednout?“ Optá se. Stáhnu nohy k sobě a jakoby se stočím do klubíčka. Tím mu udělám místo k sezení.
„Na co koukáš?“
„Vlastně na nic. Jenom se mi nechce jít spát.“ Povzdechnu si.
„Mně taky ne.“ Střetneme se pohledem, když k němu zvednu oči. Vydržím se mu do očí dívat dlouho, tak jako on mě. Netuším, co to mezi námi probíhá.
„No tak vzdej to. Na mě nemáš.“ Směji se, ale pohled neodtrhávám. Stále visím na jeho očích. Jsou nádherné. Modré. Takové jiné, než mají všichni ostatní. V těch Jakeových je něco, co jiní nemají.
Odvrátí svůj pohled a já si musím pro sebe zatleskat, jak jsem šikovný, že jsem jej porazil.

Jake

Mohl bych se do Paulieho očí dívat klidně hodiny, ale nechám ho vyhrát, aby měl radost. Taky, že ji má. Musím se tomu pousmát. Kdyby věděl…
„Vypnu televizi a budeme si povídat jo?“ Navrhnu.
„Dobře.“ Souhlasí. Natáhnu se pro ovladač a jediným tlačítkem tu krabici vypnu. Místností se rozhostí, pro mě vítané, ticho.
„Mohl bych tě o něco poprosit?“ Skousnu si ret. Přitáhnu si Paulieho tělíčko blíž k sobě a jeho hlavu si položím na svá stehna. Líbí se mi tahle pozice. Je mi umožněno prohrabovat se jeho jemnými hnědými vlasy.
Trochu znejistím, protože nevím, zda se chovám správně.
„Je to v pohodě.“ Zašeptá Paulie a zavře oči.
„Já jenom jestli se necítíš nepohodlně nebo tak.“
„Ne. Líbí se mi to. O čem si chceš povídat?“ Ptá se s očima zavřenýma. Užívá si to, jak se mu prohrabuji prsty ve vlasech.
„Já nevím. Chci vědět něco o tobě, když ty víš o mně všechno.“
„O mě? Já nejsem zajímavý. Naprosto průměrný kluk.“ Odbude mě prostě.
„Jsi spisovatel.“ Podotknu. Normální lidi nejsou spisovatelé. Tím nechci říct, že je nenormální, ale musí na něm být něco výjimečného a musí mít talent.
„To jo. Vždycky mě bavilo sepisovat různé příběhy. Už jako malého. Nikdy jsem si nemyslel, že mě to nakonec bude živit a docela dobře. Moje knížky se prodávají a lidem se líbí. To mě těší.“
„Tu, co jsem četl, tak byla skvělá.“ Pochválím ho.
„Poslední vydaná…Pracuju na další, ale není to ono.“ Posmutní. Z vlasů přejdu až k tváři a pohladím ho po ní.
„Spraví se to. Dej tomu čas. Měl jsi moc starostí v poslední době.“
„Mmm.“ Zavrní. „Uděláme si kakao?“
„Nejsi na něho už trochu velký?“ Zasměju se.
„No a? Miluju kakao. Další věc, kterou o mně nevíš. Každý večer před spaním jsi mi ho nosil do postele.“ řekne a pak si zakryje pusu.
„To jsem neměl říct, promiň.“
„Nevadí.“ Mávnu nad tím rukou. Chce zpátky svého Jakea, ale já nechci být ten starý Jake. Začínáme od znova. Jako bychom se potkali nedávno a náš vztah se teprve rozvíjel, jenomže Paulie sem pořád plete minulost. Rozumím mu a prozatím to budu respektovat.
Jdu za ním do kuchyně, abychom připravili kakao. Ještě jsem nezapomněl, jak se dělá.
Do obýváku už se nevrátíme, ale jdeme do ložnice.
Paulie se usadí s hrnečkem v ruce na postel a pomalu z něj upíjí.
„Tak jaké jsem ho udělal?“
„Vynikající.“ Oblízne si pusu.
„Pořád se ti nechce spát?“ Mrknu na hodiny. Už je něco kolem půl jedné v noci.
Paulie zavrtí hlavou.
„Ještě si vykládejme.“ Odloží prázdný hrneček na stolek a ulehne si na bok obličejem směrem ke mně. Napodobím ho.
Vztáhne ruku k mojí a proplete si semnou prsty.
Mluvením strávíme ještě alespoň dvě hodiny, dokud oba dva neusneme. Stulení k sobě spící klidným spánkem.

6 komentářů:

  1. katka je jasné že Pauli lpí na minulosti byla š´tastná na rozdíl od Jaka ten musí hledět dál snad to skloubí výborný díl

    OdpovědětVymazat
  2. No myslím, že se to zatím vyvíjí tím směrem, který jsem si myslela... Jake si sice na Paulieho nepamatuje ale zamiloval se do něj znovu... to jestli si vzpomene nebo ne, to už je ted jedno. Má Paulieho rád a to je hlavní... Jen Paulie si bude muset zvyknout a vymanit se z minulosti...
    Moc pěkné zlatko :*

    OdpovědětVymazat
  3. Fruuuux.. děkujuu moc zlatíčko, ty víš jak mi zlepšit náladu :***
    Skvělej díl :)) Mooc se mi líbí!! Pauli je uplně úžasnej:OO Strašně strašně moc mě zajímá, jak to dopadne :33 A spolehni se na to, že když budu chtít, donutím tě napsat druhou serii!! Tohle by totiž nemělo skončit :)) Naprosto skvělý skvělý skvělýý.. Zlato seš nejlepčejší.. jen tak dál!! :** Šotečeek :)*

    OdpovědětVymazat
  4. Jake má pravdu. Paulie lpí hodně na minulosti, na minulém Jakeovi, ale ten už není. Je ten druhý, který k němu sice taky něco cítí, ale zřejmě to nechápe či si to snad ještě nepřiznal....

    OdpovědětVymazat
  5. Krásny diel. Ten rozhovor len napomôže ich zbližovaniu. Paulie by mal prestať porovnávať minulosť s prítomnosťou. Už to nikdy nebude také ako to bývalo. Aj keď je to pre neho ťažké vzdať sa minulosti, mal by pomôcť Jakeovi pri svojom spoznávaní. Prezradiť mu čo má rád a podobné veci aby si mohli vytvoriť nové a možno krajšie spomienky i krajší silnejší vzťah. Jake sa rozhodol správne keď sa prestal zaoberať minulosťou a chce si užívať prítomnosť. Je skvelé, že chápe Paulieho strach zbaviť sa všetkých spomienok na minulosť, ale mal by mu dať trochu najavo, že by rád začal odznovu a chcel si vytvoriť nové spomienky. No obaja sú na dobrej ceste. Milujú sa a to je terez to najdôležitejšie pre nich. Verím, že ich láska im pomôže prekonať všetky prekážky, ktoré im život stavia do cesty. Teším sa na pokračovanie :)

    Catulus

    OdpovědětVymazat
  6. Chci, aby si Jake vzpomněl. Hrozně moc to chci. Chci, aby všechno bylo jako dřív. Nechci, aby se Paulie musel vymanit z minulosti. Jsem divná. Měla bych jásat nad tím, že se Jake pomalu zamilovává do Paulieho, jenže tady sedím jako hromádka neštěstí a toužím po tom, aby si už konečně vzpomněl!!!

    OdpovědětVymazat