Spoutáni

Napsala jsem vám po dlouhé době jednorázovku. Celý den ve škole jsem ji psala a pak odpoledne přepisovala, ale dokázala jsem to! :D 

Je to 18+ 

Věnování: Kukís, protože chtěla dneska něco přidat. 
Beta: Teru <3

..Lewis..

Sedím naproti Kristianovi a nenuceně se s ním bavím jako bychom opravdu seděli u normálního hrnku kafe. Jenže nesedíme, ale to Kristián neví. Ani se to neměl jak dozvědět, protože tu věc na spaní jsem mu dal do pití, když si šel odskočit na toaletu.
Zase samozřejmě přišla řeč na Damiena. Kristián je z toho špatný pořád. Nemůže se přes to prostě přenést.
Usměju se na něj povzbudivě.
„Děkuju, že jsi mě vyslechl, Lewisi. Chce se mi hrozně spát,“ řekne Kristián.
„A cos dělal v noci? Skládal uhlí?“ vybuchnu smíchy.
Kristián na tváři vytvoří náznak úsměvu, ale přitom už zavírá oči. Usíná mi tady vsedě. Dost komické.
Seskočím ze své stoličky a jdu jej zachytit, aby nespadl. Nechtěl bych mu ublížit. Přece jenom je to můj blízký přítel a všechno, co dělám, tak je s dobrým úmyslem.
Stáhnu ho ze židle na zem a vezmu do náruče. Ještě, že je tak drobného a malého vzrůstu. Damiena by bylo těžší dostat do ložnice.
Položím Kristiána na svou ustlanou postel hned vedle již uspaného Damiena. Vidět zase ty dva vedle sebe po tak dlouhém čase je pro mě výjimečné a pro ně taky, i když to ještě nevědí. Zaslouží si být šťastní spolu. Kristián říká, že to tak nechce, ale někde tam v nitru sebe Damiena pořád hluboce miluje.
„Snad to všechno klapne,“ povím si pro sebe. Vymyslet tenhle plán nám s kluky dalo hodně práce. Vlastně jeho vymyšlení až tak ne. Spíše provedení. Dostat sem ty dva tak, aby se náhodou nepotkali a ještě v úzkém časovém rozmezí, protože ty věci na spaní taky neúčinkují zrovna nejdéle. Makačka.
Začnu jednat rychle, dokud oba dva spí.
Sáhnu do šuplíku nočního stolku vedle postele a vytáhnu kovová pouta. S mým přítelem je využíváme k úplně jiným věcem, řekněme hrátkám, ale i teď nám dobře poslouží na něco trochu jiného.
Vlezu ke klukům na postel velmi opatrně, abych žádného z nich nezalehl či něco podobného. Vezmu Damienovu ruku, kterou do pout soukám jako první, protože se má probudit dříve, než Kristián, tak aby už byl pěkně připoután. Přesouvám se ke Kristiánově ruce. Musím pouta trochu víc utáhnout, jelikož má o hodně hubenější ruku, než Damien a mohl by se z nich snadno vyvléknout.
Stoupnu si před postel a kochám se nad svým dokonaným dílem. Jsem naprosto úžasný.
Kristián s Damienem leží vedle sebe nedobrovolně spoutáni.
Rozhodnu se zajít nakoupit dolů do obchodu nějaké jídlo, aby ta paka měla co jíst. Beru od všeho něco, kdyby náhodou byli příliš vybíraví. Zrovna, když hážu poslední věc do tašky, tak mi zazvoní telefon. Volá mi..Damien? Zřejmě u sebe měl mobil.
Přijmu hovor.
„Copak se děje?“ Ptám se jako bych o ničem nevěděl.
„Děláš si ze mě zkurvenou prdel, Lewisi? Tohle nemůžeš myslet vážně. Oba dobře víme, že mě Kristián vidět nechce! A ty uděláš…“ típnu mu telefon. Stejně už jdu zpátky do bytu, kde mi může vynadat osobně. Přeci mu nebudu plýtvat jeho drahocenný kredit.
„Nakonec mi ještě poděkuješ,“ mluvím si zase pro sebe.

„Ahoj, Damiene,“ pozdravím svého starého kamaráda se založenýma rukama.
„Nechce se probudit, i když jsem s ním třásl. Co jsi mu dal?“ ptá se starostlivě.
„To, co tobě. Jenom prášky na spaní. Dostal je později, než ty, takže je jasné, že se taky probudí později,“ objasním mu.
„Fajn.“ Jde na něm vidět úleva. Snad si nemyslel, že bych mu něco udělal??
„Buď v klidu. Neudělal bych nic, co by vám dvěma ublížilo,“ mrknu na Damiena.
„Jak mám být v klidu, když jsi mě připoutal ke Kristiánovi?! Až se probudí, tak co myslíš, že jako bude dělat? Skočí mi kolem krku a budeme zase šťastný páreček jako předtím? To sotva!!“ Vyčte mi.
„Myslíme to s vámi dobře.“ Podotknu.
„Jasně.“
„Z těch pout se stejně nedostanete, i kdybyste se snažili sebevíc.“ Směju se, abych trochu odlehčil atmosféru. Vidím Damienovi na tváři ten hněv, ale přece.. přece jenom na něm jde vidět, jak je rád, že může být v Kristiánově blízkosti.

..Damien..

Lewis zacinká klíči od pout, které si následně strčí do kapsy u riflí. V téhle chvíli mám chuť po něm skočit a zaškrtit jej na místě.
Ještě se na mě provokativně usměje. Vážně..kdybych mohl, tak už ten bastard leží na zemi.
„Tak se tady mějte. Kdybys potřeboval něco hodně nutného, tak se mi ozvi na mobil. Stavím se sem zítra odpoledne na kontrolu,“ loučí se semnou Lewis.
„Jdeš jako pryč?“ nechápu.
„Tak určitě. Abyste měli na sebe klid a mohli si promluvit,“ řekne a jde pryč.
On normálně fakticky odešel! Nemůžu to mu uvěřit. Vážně nás tady takhle nechal.. Jenom mě a Kristiána. Nehodlám za ním křičet. Stejně by to nemělo cenu.
Hlava mi padne zpátky na polštář. Chytnu se za čelo a přemýšlím. Tohle prostě Lewisovi nemůže vyjít. Je to blbost.. Nápad dobrý, ale nevyjde mu to.
Otočím hlavu ke Kristiánovi a musím se usmát. Pořád je tak stejně krásně roztomilý, když spinká.
Asi trošku využiju toho, že spí. Jinak by se mi možnosti pohladit jej, nedostalo. Ta jeho jemná tvář. Je mi umožněno přejíždět po ní palcem, po konturách jeho rtů, zavřených očí.. Když najednou se ty oči otevřou a na mě vykouknou dva oříšky. Stáhnu svou ruku zpátky.
Kajícně sklopím pohled. Kristián totiž nekouká zrovna přívětivě. Jako bych to byl neříkal.
„Ty! Ty! Co tady děláš?!“ začne křičet.
„Krisi..“
„Neříkej mi tak!“ okřikne mě. Musím si povzdechnout.
„Promiň,“ omluvím se. Je mi z toho na nic. Náš vztah..vlastně už žádný není. Všechno jsem to zkazil já. Jsem si toho vědom, ale on taky mohl být vůči mě shovívavější, než se se mnou rozešel.
„Kde je Lewis?“ optá se, když přijde na to, že jsme v jeho bytě.
„Pryč. Připoutal nás k sobě, protože si myslí, že by nám to mohlo pomoct. Vrátí se až zítra. Do té doby..“ pozvednu ruku a tím zvednu i tu Kristiánovu.
„To snad není pravda,“ zavře znovu oči.
„Kristiáne mě to všechno, co jsem udělal, hrozně moc mrzí. Pořád tě miluju a nepřestanu se o tebe snažit..“
„Nech toho. Tohle já nechci poslouchat. Když mě tak miluješ, proč jsi mě krucinál podvedl?! Řekni mi jeden jediný důvod!“ rozkřičí se nanovo a do očí mu vhrknou slzy.
„Já nechtěl. On mě svedl a ..tobě jsem nikdy nechtěl ublížit. Bože..vždyť ty jsi celý můj život. Bez tebe já jsem nic. Odpusť mi, prosím tě, Kristiáne.“
„Nemůžu.“ Zatřepe hlavou a rozvzlyká se. Odvrátí ode mě svou uplakanou tvář. Snaží se nějak přetočit jenže je připoutaný ke mně.
Přitáhnu ho k sobě a obejmu.
„Promiň. Promiň mi to, lásko.“ šeptám mu do ouška, když on mi brečí do ramene a smáčí jej horkými slzami. Nechci, aby brečel. Kvůli mně už jistě vyplakal tolik slz..Alespoň, co mi říkali kluci. Trpěl celou tu dobu. Pro mou hloupost. Jenomže mě k sobě absolutně odmítal pustit. Kluci mu vyhověli, když je požádal, aby mě k němu nepouštěli, protože on byl ten ublížený. On byl ten, kterého přítel hnusně podvedl.
A tak chodili všude s ním jako doprovod, protože věděli, že když nebude sám, tak já se nijak nepokusím ho kontaktovat. Měli pravdu. Samozřejmě jsem ho pozoroval. Skoro pořád, ale jenom z přiměřené dálky.
Nespoutanou rukou hladím Kristiána po zádech. Moc pro mě znamená, že ho můžu zrovna teď objímat. Tak děsně dlouho už se neschoval v mé, pro něj vždy otevřené náruči. Užívám si ten moment, kdy je u mě takhle blizoučko.
Kristián se začíná trochu uklidňovat a taky se ode mě začíná odtahovat.
„Zůstaň takhle, prosím.“
„Ne,“ zavrtí se. Odtáhne se tak daleko ode mě, jak jen to jde, až trhne pouty. To mě zabolí, protože se mi ta kovová pouta zaryjí do kůže.
„Au,“ syknu.
„Omlouvám se, to jsem nechtěl,“ vezme mě Kristián za ruku a zkoumá, jestli je v pořádku. Uvědomí si však, jak ji drží, a tak ji pustí jako by se najednou dozvěděl, že je to nějaká kyselina.
„Chceš někam jít? Musíš jedině se mnou. Jinak to nejde. Do zítra to budeme muset nějak přežít. Pak se vrátí Lewis s klíči…“
„A každý z nás si půjde svou cestou,“ dodá.
„Kristiáne..“
„Ne. Nechej mě být. Nemluv na mě,“ zvedne ruku a zastaví mě.
„Jak si přeješ,“ vzdám to.
„Chci jít do kuchyně, tak se prosím tě nějak přesuň na mou stranu postele, abychom mohli vykročit stejně a nikomu z nás se nic nestalo s rukou.“
Neprotestuju nad jeho slovy. Prostě se přesouvám tam, kam chce. Dělám to, co chce.  Nemluvím.
Tak to asi bude nejlepší.

..Kristián..

Usadíme se spolu ke stolu spolu s nějakým tím jídlem, co jsme našli v Lewisově naplněné ledničce.
Pustím se volnou rukou do jídla. Damien si nic nevzal. Jenom sedí a smutně zírá před sebe. Tak nějak odevzdaně. Smířen se svým osudem.
Chtěl bych mu odpustit. Opravdu chtěl, když se mě snaží dostat zpátky už tak dlouhou dobu, ale bojím se, že mě znovu zradí. Neunesl si bych opět ten pocit zrady.. Kdyby mě nemiloval..už dávno mě nechá na pokoji, ale stejně si nejsem jistý..
„Damiene?“
„Ano?“ otočí ke mně hned hlavu.
„Polib mě,“ řeknu.
Na nic nečeká. Nakloní se ke mně, vezme můj obličej do dlaní a vrhne se na moje rty. Tak chtivě mě ještě nikdy nepolíbil. Je v tom tolik touhy. Cítím tu intenzivnost a opatrnost, kterou do toho vkládá spolu se špetkou něžnosti. Je to tak krásné.
Jsem moc šťastný. Konečně. S nikým jiným jsem od našeho rozchodu nebyl. Neměl jsem chuť, ani náladu. To si namlouvám, ale skutečným důvodem bylo a je, že pořád totiž miluji jeho…
„To znamená..?“ optá se. Určitě toho budu ještě litovat, ale..
„Ano,“ zašeptám tiše a přejedu si prstem po napuchlých rtech. Damienovi oči zazáří jako světélka ve tmě.
Vezme mě do náruče a já moc dobře vím, kam mě odnáší.
Do postele.
„Miluju tě, Kristiáne. Tak moc tě miluju. Už nikdy nedopustím, abychom byli od sebe takhle odloučeni. Nikdy!“ zdůrazňuje.
„Taky tě miluji. Moc jsi mi ublížil, ale bez tebe..jsi pro mě všechno, tak už mě prosím neopouštěj a nedělej takové hloupé věci,“ ukončím svůj monolog.

Oba jsme nazí. Nějak se nám povedlo dostat ze všeho oblečení, i když jsme při tom museli použít nůžky. Nevím teda v čem potom zítra odejdeme, ale to v tento moment neřeším.
Damien se nade mnou sklání. Usmívá se a já taky.
Jemně mě políbí, ale u mých rtů dlouho nevydrží, protože se začne věnovat mému úzkému krčku.
Vzruší mne to a můj malý kamarád se tím pádem postaví do pozoru. Damien se odtáhne od mého krku, když ucítí, že ho můj penis tlačí do břicha.
„Ale, ale..to bylo rychlé, miláčku,“ zasměje se a obepne prsty můj vztyčený penis. Párkrát po něm sjede rukou nahoru a dolů. Prohnu se proti němu celý nedočkavý. Jeho teplá ruka můj úd pustí. To se mi vůbec nelíbí. Chci, aby pokračoval v tom, co začal.
„Na všechno dojde, broučku“ poví něžně a dá se do cumlání mé bradavky. Při tom mě taky připravuje na svůj vstup.
Vzdychám znovu, protože se prostě ani nedokážu ovládat.
„Bože zlato, miluju, když se pode mnou takhle svíjíš slastí“ věnuje mi Damien další polibek.
„Už tě chci v sobě“ zavyji.
„Já nejsem proti. Chci cítit, jak jsi úzký. Tolik mi to chybělo,“ s tím se do mě začne pomalu tlačit, tak se uvolním, abych netrpěl žádnou bolesti a taky že netrpím. Všechno je fajn.
Je mi moc příjemné cítit Damiena v sobě. Prohnu se proti němu pánví.
„Nespěchej. Chci, aby to bylo hezké a pomalé.“ Zmírní mou horlivost těmito slovy.
Zprvu do mě přiráží velmi pomalu, tak jak měl v plánu, vidím na něm, jak si to vychutnává.
Stejně mu to šnečí tempo dlouho nevydrží. Přesně, jak jsem si myslel. Přidává na rychlosti svých přírazů a těsně před tím, než mi vyvrcholí do zadečku, tak přivede i mě rukou do sedmého nebe. Udělám se mu do dlaně.
Zcela vyčerpán z náhlého vydání vší energie, kterou jsem měl, složím hlavu na polštář.
Damien si kapesníkem setře z ruky moje sperma.
„Líbilo se ti to miláčku?“
„Ano,“ odpovím. Jsem totálně vyšťavený. Dlouho jsem neměl sex.
„Jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo“ poví Damien a dá mi pusu na čelo.
Asi..asi jsem rád, že nás k sobě připoutali.

..Lewis..

Něco mi nedá. Bojím se o kluky. Doufám, že si nic neudělali a Kristián je v pořádku. Přece jenom to pro něj musel být šok.
Hned ráno se rozhodnu zajít se tam podívat.
Odemknu si dveře a vejdu do ztichlého bytu. To ticho je podezřelé.
Zamířím do ložnice a tam najdu ty dva, jak spí vedle sebe. Kristián se tulí k Damienovi a usmívá se ze spaní. Damien jej ochranitelsky drží při sobě, ale klidně a spokojeně oddychuje.
Vytáhnu z kapsy klíče od pout a položím je na postel. K tomu připíšu krátký vzkaz a odejdu pryč z bytu.
Zavolám hned svému příteli.
„Ahoj, lásko. Voláš brzy. Je všechno v pořádku?“
„Vyšlo to. Jsou zase spolu.“ Zavýsknu.