Ostří (4)

Kapitola 4




Lenny
„Byl jsi opilý, tak toho nechej. Já na to zapomenu. Nechtěl jsem ti vrazit, ale jinak to nešlo.“
„Zasloužil jsem si to.“ Usměju se křivě.

Sebastian

Dívám se Lennymu zpříma do očí. Pomalu ke mně přejde. Chci se zůstat klidný. Natáhne ruku a pohladí mě po rameni. Snažím se sebou při tom doteku netrhnout, ale stejně se mi to nepovede. Lenny sykne a zavře oči. Přiblíží se k mému oušku.
„Je mi to tak strašně líto.“ Zašeptá.
To, co se stalo se stalo musím zapomenout- Bude to těžké. Na to, že vás někdo chtěl znásilnit se jenom tak nezapomíná.

Vzpomínka na včerejší večer..

Ruku má Lenny kolem mého krku. Nějak se ho snažím dostat dovnitř, aspoň do postele, když začne nadávat, ať ho pustím.
„Sebastiane nech toho. Nehraj si na zodpovědného zachránce.“ Podle jeho uvážení jej pustím, protože vím, že přesvědčovat k něčemu opilého člověka je zcela nemožné.
„Pojď semnou.“ Zatáhne mě za rukáv mikiny. Vytrhnu se mu, jenže si přitom musím vysvléct mikinu. Schválně držím ruce tak, aby nešla vidět pořezaná zápěstí.
„Lenny měl by sis jít lehnout.“ Zkusím to přece jenom.
„lehnout? Ale no tak Sebastiane!“ Zaúpí a přibližuje se ke mně. Já couvám, načež narazím do zdi.
„Lenny běž do postele.“
„Vím, že to chceš taky!“ Přiskočí ke mně a zachytí mi ruce. Snažím se mu vykroutit. Začne si rozepínat kalhoty a ty moje ze mě chce servat. Já se ale nedám. Ne teď. Ne tady. Ne, když je opilý. Za jiných okolností možná, ale poprvé by to mělo výt krásné a něžné. Chci to prožít s někým, koho mám rád. Ten člověk stojí přede mnou a snaží se přimět k nedobrovolnému sexu. Nechci!
Kopnu Lennyho do holeně. Jeho safírové oči po mně zlostně blýsknou. Ve chvilce nepozornosti vyvleču ruku z jeho silného sevření. Napřáhnu a ubalím mu takovou ránu přímo do oka, za kterou by se nestyděl ani Rocky Balboa.  Pustí mou druhou ruku a zapotácí se dozadu. Sykne, drží se za obličej a skučí bolestí.
Sám nevím, kde se ve mně ta síla bránit se, vzala. Snad je to tím adrenalinem v krvi.
Lenny na mě vychrlí ještě pár nadávek a pak se potácivě vleče do schodů. Slyším ránu. Upadl na schodech. Nakouknu na schodiště. Už se zvedá, takže mu nic není. Jdu se uklidit do obýváku, abych mu nemusel být v přílišné blízkosti.

Současnost

Začínají mi téct slzy. Odvrátím hlavu. Rozeběhnu se pryč. Lenny mě dohoní a popadne za ruku.
„Sebastiane podívej se na mě.“ Řekne naléhavě.
„Nemůžu.“ Vzlyknu.
„Podívej se na mě!“ Chytne mi bradu a zdvihne ji tak, abych se mu do těch očí podívat musel.
„Už nebudu pít, ano? Slibuju. Nikdy bych nic takového střízlivý neudělal. Neublížil bych ti.“
„Nebudeš pít?“
„Ne. I kdyby mě kvůli tomu měl šéf vyhodit z práce. Nebudu pít.“ Stojím si za svým pevně Lenny.
„Dobře.“ Přesto mi z oka steče další slza. Lenny k ní přitiskne ústa a setře ji. Motýlími polibky mi začne bloudit po krčku. Zasténám rozkoší. Když mě líbí na krk, tak je mi to více než příjemné. Vzrušuje mě to.
Přesune se na moje rty. Jemně mě políbí a čeká na mou reakci.
Neprotestuju.
Pronikne mi jazykem do úst. Nikdy jsem nezažil tak vlhký a měkký polibek, jakým je tenhle.
Zlehka mi skousne ret. Líbí se mi to a podmalují se mi kolena. Jeho silné paže mě podepřou. Není to stejný sprostý dotyk jako včera. Drží mě opatrně, jako by se bál, že mi zase ublíží. Taju v jeho náruči jak zmrzlina na přímém slunci. Líbám jeho hebké rty. Vychutnávám si ten polibek jako by byl posledním, který mu dám.
Zkusím se pořádně postavit na vlastní nohy. Jde mi to. Pustím se Lennyho a odtrhnu se. Jeho dotyky už mi byly příjemné. Cítím jisté zlepšení. Už se ho nebojím. Včera z něho šel strach, ale dneska, teď, když už v krvi nemá alkohol je to jiné.
Přetáhnu si rukávy mikiny přes zápěstí a napnu je.
„Máš úžasné rty.“ Řekne po chvíli. Začervenám se.
„Nestyď se. Je to naprosto přirozené.“ Přejede mi palcem po tváři a usměje se.
„Uděláme si oběd.“
„Asi tak jako minule? Objednáš něco?“ Zasměje se.
„Ne. Tentokrát budeme opravdu vařit.“ Vezme mě okolo pasu, přitáhne k sobě a společně vykročíme do kuchyně. „Na co máš chuť?“
„Nevím.“
„Musíš mít na něco chuť.“ Říká Lenny neoblomně.
„Tak dobrá. Mám chuť na palačinky se spoustou šlehačky..“
„Máš je mít.“ Políbí mě na temeno. Nechápu to. Najednou ke mně chová jistou náklonnost. Pocit, že se o mě někdo zajímá, je velmi uspokojivý. Jeho ruka opustí můj pas.
Začne vyndávat ze skříněk potřebné věci a suroviny, aby nám vlastnoručně připravil oběd.
„Jak ti můžu pomoct?“
„Zatím nijak. Sedni si.“ Pokyne hlavou k židli.
Poslušně si sedám a sleduju každý jeho pohyb. Dívám se, jak míchá všechny suroviny ve velké míse.
„Já chci taky míchat.“ Vyhrknu.
„Není problém. Pojď.“ Předá vařečku. Míchám těsto v misce. Lenny mezitím nalije olej na pánvičku a rozehřeje ji. Vyndá naběračku.
„Domícháno?“
„Myslím, že jo.“ Nabere těsto a rozlije ho po pínvičce. Palačinka se udělá. Zyhýbe pánvičkou, aby se nepřípálila.
„Chceš něco vidět?“ Otočí se na mě od plotny. Přikývnu. „Tak sleduj.“ Zvedne pánvičku z ohně. Udělá jakýsi pohyb. Palačinka vyletí do vzduchu. V letu se přetočí a dopadne zpátky na své místo.
Zatleskám jeho výkonu.
„To bylo skvělé. Můžu to zkusit taky? “ Hodím po něm prosebným pohledem.
„To víš, že ano.“ Předá mi do rukou pánvičku. Ručka je teplá od jeho dlaně.
Nachystám se na výpad. Palačinka vyletí nahoru, ale zpátky nedopadne. Přiletí se na stropě. Lenny se rozesměje na celé kolo. Zamračím se. Chci, aby mi to šlo taky tak, jak jemu.
„Sebastiane, to nevadí. Uděláme jinou.“
Když je hotová nová palačinka, tak mi řekne, abych si vzal pánvičku. Učiním tak. Pevně si stoupnu. Lenny se postaví za mě. Cítím na krku jeho dech, když se skloní k mému oušku.
„My oba.“ Pronese. Dá svou ruku přes moji. Držíme spolu pánvičku. Každému jinému by to přišlo komické, ale mně ne.
Udělá lehký výpad. Sleduji palačinku. Ve vzduchu se obrátí a dopadne zpátky.
„Povedlo se to!“ zavýsknu. Pořád spolu držíme pánvičku. Lehce mě políbí na krk.
Tak to děláme se všemi palačinkami.
Až je všechno udělané, tak je potřeme marmeládou a srolujeme. Vezmu cukr a každou palačinku pečlivě posypu. Když už se mi zdá, že jsou na tom všechny stejně, otočím se na Lennyho. Ten na mě zasněně kouká. Usměju se pro sebe.
„Te´d tam dej šlehačku.“ Řeknu mu.
„Radši bych tu šlehačku viděl na tobě.“ Zasměji se. Chce ji vidět na mě? Zardím se.
„První palačinky, potom já.“ Prohlásím.
 Když dává šlehačku na palačinky, tak se na mě otočí a pošlehačkuje mi celý obličej.
„Lenny?“
„No co. Vždyť jsem dal šlehačku první na palačinky!“ Vlastně má pravdu. Vyčuránek jeden.
Popojde ke mně. Chytí mě za boky a začne mi z obličeje slízávat šlehačku.
Skončí u mých rtů. Úžasné políbení. Všude cítím jenom tu sladkou šlehačku.