středa 27. února 2013

Believe (13)


No Jake se vrátí z nemocnice, takže pokrok v ději :) Přijde mi, že teď poslední dobou píšu samé smutné kapitoly.. Snad tam někde konečně bude něco veselého a ne jenom samá deprese..
         Frux

Beta: Teru <33

Věnování: Šoteček a Bludný Angličan (též nevím, kdo jsi :D)





Paulie

Pro své dobro se rozhodnu zůstat zalezlý doma. Nemám totiž na to, abych šel za Jakem do nemocnice. Nezvládl bych, kdyby znovu říkal, že si mě nepamatuje. Bylo by toho na mě moc. Jednou mi to stačilo. Kdyby jenom tušil, jak moc to bolí. Samozřejmě, že bych chtěl vidět jeho nádhernou tvář a vlastně jeho celého, ale ten pocit..Nepamatuje si mě..
Ležím v posteli zachumlaný do deky. Jake mě jí vždycky přikrýval, když jsem usnul u práce. Teď se jí ale musím přikrývat sám, protože on tady není, aby to udělal.  Pane bože. V tomhle bytě je tolik vzpomínek..  Jake si prostě musí vzpomenout na všechno, co jsme spolu prožili. Není možné, aby si nevzpomněl.
Zvoní mi telefon, jak se mi pořád někdo snaží dovolat, ale já to ignoruji. Nemám náladu s někým mluvit a poslouchat ty kecy, že všechno bude dobré. To mi ani trochu nepomůže, a tak to raději nezvedám.
Najednou se ozvou klíče ve dveřích. Někdo se snaží dostat dovnitř. Jenomže..jediný, kdo má klíče je Jake? Ale co tady dělá? To jej pustili z nemocnice tak brzo? Ani si neuvědomuji, kolik jsem vlastně času strávil v té posteli. Buď jsem plakal, anebo spal. Nic jiného jsem nedělal. Rozsvítím si displej na mobilu. Uběhli téměř čtyři dny od mé návštěvy. Uteklo to tak rychle.
Vylezu z postele. Cítím se hrozně slabý, protože jsem toho za tu dobu ani moc nesnědl.  Neměl jsem chuť na jídlo.
Doploužím se ke dveřím. Otočím klíčem v zámku a otevřu.
Opravdu tam stojí Jake a spolu s ním jeho rodiče. Podívám se s nadějí na Jakea. Třeba už si vzpomněl a všechno bude jako dřív. Bohužel, z toho asi nic nebude.
Jenom se na mě zlehka usměje.
„Ahoj, Paulie.“
„Ahoj, Jakeu.“ Povzdechnu si.  Je to fakt na nic. A ještě ke všemu přišel s rodiči. „Co tady děláte?“  Opáčím směrem k nim mezi dveřmi.
„Dobrý den.“ Poví mi Jakeova matka a s opovržením se na mě podívá. „Pustíte nás dovnitř?“
„Jeho ano.“ Ukážu prstem na Jakea. „Vás nemám důvod pustit.“ Stočím pohled zpět k rodičům.
„Paulie. Promluvme si.“ Chopí se mluvení raději Jakeův otec. Z těch dvou mi přijde rozumnější. Jakeova matka je podle mě úplně blbá. Nechci ji urážet, ale to jak se kdysi zachovala. Od té doby k ní nechovám žádné city kladného typu. Jenom nenávist.
„Fajn.“ Vzdám to. Nechám rozevřené dveře dokořán.
V kuchyni si napustím pohárek vody a jdu za nimi. Usadili se na sedačce. Nehodlám jim nic nabízet. Nemyslím totiž, že takoví lidé si vůbec něco zaslouží. Potom všem, co provedli mně. Jakeovi. Tak já k nim mám být přívětivý jenom proto, že Jake ztratil paměť a my si máme hrát na ideální milující rodinku?  V žádném případě.
„Paulie, mohl bych se tady porozhlédnout?“ Zeptá se mě Jake. Přijde mi to v té chvíli hrozně směšné. Vždyť je to náš společný byt a on se mě ptá, jestli se tady může podívat.
„Jo jasně.“  Přitakám. Sleduju, jak Jake mizí za rohem chodby. Tak rád bych šel za ním a zezadu jej objal.
„Chtěli bychom se s tebou domluvit, jak to teď bude.“  Začne zase jeho matka. Mám chuť jí zbytek vody vychrstnout do obličeje.
„Jak to myslíte?“ Nakrčím čelo.
„Jake bude zatím bydlet u nás a..“
„Tak to ani omylem. Jake bude bydlet tady se mnou, jako tomu bylo i před tou nehodou.“  Protestuji proti jejich návrhu. Chtějí mi ho sprostě sebrat, jelikož si nepamatuje, co mu provedli.
„Je to náš syn a mi máme právo..“ Zase je nenechá domluvit.
„A můj je to snoubenec.“ Ukážu té namyšlené paní svůj prst. Madam se zajíkne neschopna tomu uvěřit.
„To snad není pravda!“ Vykvíkne. „To je hnusné a není to přirozené.“ Ohrnuje nade mnou nos. Je tak nemožná.
„Je mi jedno, co si o nás myslíte. Už dávno to přestalo zajímat mně i vašeh osyna. Jake zůstane tady semnou. Nedopustím, aby se dostal do těch vašich proradných a vypočítavých rukou.“  Vytmavím jim to na plno.
„Máte na to měsíc. Jestli si do té doby nevzpomene, nebo nebude zpátky v tom vašem vztahu, tak se vrací k nám.“ Prohlásí jeho otec. Napřáhne ke mně ruku. Přijmu ji a tím ztvrdím jeho dohodu. Do té doby musím vymyslet, jak dostat Jakea zpátky. Věřím tomu, že to dokážu.
„Přijímám a teď jděte.“ Vyhazuji je. Už tady pobyli dostatečně dlouho.
Jakmile se jich zbavím, tak jdu najít Jakea. Je v naší ložnici. Prohlíží si fotky na nočním stolku. Jsme na nich my dva. Jedna je z dovolené a ta druhá ze dne, kdy mi přichystal ten skvělý piknik.
„Pořád nevěříš tomu, že spolu chodíme?“ Zeptám se ho. Vyděšený se na mě otočí, protože mě nečekal.
„Já..tohle není možné..Proč si nic z toho nepamatuji??“
„To by mě taky zajímalo, Jakeu.“  Rozhodnu se zachumlat znovu do deky na posteli. Je to vážně hrozně zvláštní. Je tady semnou. Konečně. Přitom ale jeden druhého neznáme. Já jeho ano, ale Jake zná akorát moje jméno. Prakticky o mně neví nic. Neví, jakou mám práci. Nezná mou oblíbenou barvu ani film. Neví, jaká byla naše osudová restaurace, kam chodíme alespoň jednou měsíčně. Chodili jsme..
„Rodiče už odešli?“ Optá se mne.
„Jo. Budeš tady bydlet semnou. Nevadí..nevadí ti to? Já jsem totiž rád, že jsi tady. Tak dlouho jsi byl pryč.“ Začínají mě dohánět moje touhy. Zvedám se z postele a jdu k Jakeovi. Obejmu jej kolem pasu, protože jsem oproti němu menší. Tolik mi chyběl ten pocit, že se můžu opřít o jeho hruď a cítit se v bezpečí.
Jake svoje ruce však nepokládá na moje záda. Asi je z mého chování dost zmatený a moc k tomu nepřispěje, když se k němu nahnu a políbím ho.
Jake mne odstrčí od sebe rychlostí blesku. Ani mu nestihnu vklouznout jazykem do úst. Neudržím rovnováhu a upadnu na zem.
Složím si hlavu do dlaní a začnu se v pravidelném rytmu houpat. Nezvládám znovu nic jiného, než jenom neutichající pláč z Jakeova odmítnutí.

8 komentářů:

  1. Máš pravdu je to depresívní ale Jakeovi jsem asi křivdila v tom že to dělá úmyslně , snad to Paulí vydrží jinak bude v nemocnici pro změnu zase on , jestli se zhroutí Katka

    OdpovědětVymazat
  2. Nyu T_T
    Je to fakt smutné!!!!
    Ale co jiného jsme mohli čekat...
    Jsem ráda, že se zbavil rodičů a má aspoň nějaký čas, aby si na něj Jake vzpoměl...
    Ale ten konec... je mi Paulieho líto, on ted někoho potřebuje a ten jediný ho nepoznává...
    Sice se mu ten polibek líbit nemusel - když jsem přesvědčený, že gay není - ale mohl to udělat jinak a ne tak Paulieho ještě víc zranit...
    Tak prosím dej sem další dílek co nejdříve!!! ♥♥♥

    OdpovědětVymazat
  3. Noou :'(( tak smutnýý..Apendix na tebe Fruxíku:P :** Chtělo by to zase něco veselejšího :)) Ale je to tak dokonalý♥♥.. Hlavně že sou spolu♥♥.. Nemůžu se dočkat dalšího dílu..♥♥Šoteček♥♥

    OdpovědětVymazat
  4. Jooo a děkuju moc miláčku♥♥♥♥:)):** ♥Š.♥

    OdpovědětVymazat
  5. No...nevím, koho mám litovat. Chudáček Paulie Jakea miluje, ale ten si na to nevzpomíná, takže litovat Pauliho se zdá být správné, ale... jak by asi člověku bylo, kdyby se probudil v nemocnici, na nic si nevzpomínal a pak tam přišel kluk a řekl mu, že je jeho přítel? Nebo ještě lépe snoubenec. A když by se onen člověk, tedy Jake, vrátil domů, onen kluk, jež tam bydlí s ním, by na něj vyjel? Myslím, že snad každý by se zachoval stejně. Obzvlášť, pokud má Jake za to, že se mu kluci nelíbí... Tak uvidíme, jak se to vyvine :)

    OdpovědětVymazat
  6. Tak toto bola tvrdá rana pre Paulieho. Nielenže musí čeliť faktu, že Jake zabudol na neho, ale musí bojovať i proti jeho rodičom. Tých rodičov by som na neho mieste vyhodila hneď a neprijímala otcovu podmienku. Mali šancu starať sa o svojho syna, ale kvôli svojim predsudkom o neho prišli a teraz ho zrazu chcú späť s tým, že majú na to právo. Keby im na ňom naozaj záležalo, tak by sa snažili už skôr napraviť to čo sa pokazilo. Okrem toho mesiac je veľmi krátka doba na to, aby si Jake spomenul. Myslím si, že oni to dobre vedia a takto si chceli poistiť svoje víťazstvo. Popravde obdivujem Paulieho, že sa z toho nezcvokol. Osoba, ktorú nadovšetko miluje je tak blízko a zároveň tak ďaleko. Paulie ani Jake to nemajú ľahké. No obidvaja sa zdajú dosť silní na to aby to prekonali. Teším sa na ďalší diel :)

    Sorry za to rozpisovanie. Večer ma občas chytí písavá.

    Catulus

    OdpovědětVymazat
  7. Zlato omlouvám se že nestíhám komentovat, ale mám hroozně učení, vždyť ti kvůli tomu fňukám na skypu už 4. den. Kapitolka krásná, Jakeovu matku minimálně zmlátit baseballkou a pak vykopnout z okna. Lidi jako je ona nesnáším. Hateři hnusný. Piš dál a nepřestávej! :)

    OdpovědětVymazat
  8. Widlicka
    Paulie je pako, proč se na něj tak vrhá, když ví, že ani netuší, že je gay! Musí na něj pomalu, musí se znova do něj zamilovat, takhle narychlo to přece nejde, jen ho od všeho odradí a bude se ho bát :_(
    Měli by si spolu sednout, a popovídat si, znova se seznámit a Paulie by mu měl říci to, co o něm ví, a taky zjistit, jak velkou tu díru/výkladní skříň má ;)

    OdpovědětVymazat